The Last Remnant

The Last Remnant je ambiciózní japonské RPG o světě, v němž se moc odvíjí od takzvaných Remnantů, prastarých artefaktů obrovské síly, jejichž vlastnictví rozhoduje o osudu celých říší. Mladý hrdina se do konfliktu zaplete při pátrání po unesené sestře a postupně se z něj stává velitel, který vede do bitev celé sbory vojáků. Právě to je hlavní odlišnost od zbytku žánru: hráč neřídí čtyři hrdiny, ale několik takzvaných unionů, tedy skupin po několika bojovnících, kterým zadává obecné rozkazy typu útok, léčení nebo obchvat, zatímco jednotlivé akce si postavy vybírají samy.

Souboje díky tomu působí jako řízení menší armády. Zásadní roli hraje zaklínění jednotek, obcházení nepřátelských skupin z boku a načasování momentů, kdy je výhodné riskovat útok místo doplnění zdraví. Systém rozvoje postav pracuje nepřímo, statistiky rostou podle toho, co hráč v bitvách skutečně dělá, což hru dělá nezvykle citlivou na styl hraní a zároveň méně přehlednou. Technicky šlo o jeden z prvních velkých japonských titulů postavených na západním enginu Unreal Engine 3, a bylo to znát: rozsáhlé bitvy s desítkami postav na obrazovce vypadaly na svou dobu působivě, ale verze pro Xbox 360 trpěla dlouhým načítáním a doostřováním textur, které se objevovalo i v dialogových scénách.

Recenze byly rozporuplné, chválily odvahu předělat souboje a rozsah kampaně, kritizovaly technický stav a nedostatečné vysvětlení pravidel. Hra si nicméně našla skupinu hráčů, kteří ji považují za jeden z nejzajímavějších pokusů posunout japonské RPG směrem k taktice, a její systém unionů se stal odkazem, na který se v diskusích o žánru pravidelně naráží. Dnes stojí za pozornost hlavně kvůli tomu, jak jinak se hraje než cokoli jiného na Xboxu 360. Kdo se prokousá prvními hodinami a pochopí, jak funguje morálka a postavení jednotek, dostane bitvy s opravdovým dramatickým obloukem.

Proč hrát: Kdo se prokouše prvními hodinami nejasných pravidel, dostane bitvy s opravdovým dramatickým obloukem a jinak pojaté RPG, než cokoli dalšího na Xboxu 360.