Crackdown 2

Crackdown 2 se vrací do Pacific City o deset let později a zastihuje ho v mnohem horším stavu, než v jakém ho hráči opustili. Ulice ovládá povstalecká organizace Cell a pod městem se rozmohla nákaza, která z lidí dělá agresivní Freaky. Agent, opět prakticky nesmrtelný superpolicista, má za úkol zajistit klíčové body, zapnout sluneční zbraně a město doslova vypálit ze tmy. Struktura je záměrně jednoduchá: den patří přestřelkám s lidským protivníkem, noc příšerám valícím se z kanálů.

Jádro zábavy zůstalo stejné a stále funguje. Postava se zlepšuje používáním, takže střelba zvyšuje přesnost, řízení odemyká lepší vozy a hlavně sbírání zelených koulí rozšiřuje sílu skoku, dokud agent nepřeskakuje mrakodrapy. Vertikální lezení po městě je návykové a druhý díl ho podpořil přidáním padáku, který z každé věže dělá odrazový můstek. Zbraně se odemykají plněním cílů a mnohé z nich sázejí spíš na absurditu než na realismus, ať už jde o granáty přitahující okolní předměty, nebo o naváděné raketomety. Novinkou byla plynulá kooperace až pro čtyři hráče a soutěžní režim pro větší počet lidí, kde se dá plnit stejné cíle proti sobě. Grafika si udržela komiksové obrysy s výraznými kontrastními barvami, které městu dodávají osobitý vzhled i dnes.

Dobové recenze byly vlažnější než u prvního dílu, hlavně kvůli tomu, že se hra odehrává ve stejném městě, jen zestárlém a rozbitém, a nabízí podobné cíle pořád dokola. Vytýkalo se jí i to, že proti nočním vlnám nepřátel se bojuje rutinně. Přesto jde o jednu z mála her, které tak přesně trefily radost z pohybu ve výškách, a rádiové hlášky velitele Agentury jí dodávají suchý, mírně zlověstný humor. Dnes je Crackdown 2 nejlepší v kooperaci, kdy se celá parta prohání po střechách a soutěží, kdo dřív najde další zářící kouli.

Proč hrát: Nejlépe hra funguje v kooperaci, kdy parta hráčů soutěží ve skocích po střechách a lovu zářících koulí — ideální volba pro čistou radost z pohybu ve výškách.