Need for Speed: Nitro

Need for Speed: Nitro vyšel v roce 2009 pro Wii a Nintendo DS jako vědomě odlehčená odnož série. Místo temných ulic, policejních honiček a realistického tuningu tu najdete pestré, přehnaně arkádové závodění s důrazem na rychlost, driftování a hlavně na nitro, které dalo hře jméno. Počítá se s mladším a příležitostným publikem, které nechce studovat detaily vozů.

Verze pro Wii se od kapesní podoby liší především ovládáním. Wii Remote lze držet na šířku jako volant a zatáčet jeho naklánění, zatímco plyn a nitro jsou na tlačítkách. Výsledkem je intuitivní, snadno pochopitelný styl, který odpovídá filozofii konzole zaměřené na rodinnou zábavu. Obrazovka televize navíc umožňuje barevnější a plynulejší vykreslení než malá obrazovka přenosné konzole, takže hra působí jako plnohodnotný domácí titul, nikoli zmenšená kapesní verze. Dobře se hodí pro hraní ve více lidech na jednom gauči, kde kratší závody a nenáročná pravidla fungují lépe než seriózní simulace. Pokud jde o dobu vydání, rok 2009 byl pro Wii obdobím, kdy si konzole držela vedoucí postavení mezi rodinnými hrami. Velcí vydavatelé na ni proto posílali lehčí, přístupnější verze svých značek a Nitro do tohoto proudu zapadá. Důležitá je i volba stylu: místo realistického modelu jízdy staví hra na přehnaných driftech a krátkých, zábavných závodech, které se dají dohrát za chvíli. Takový přístup má své kouzlo, protože dovoluje hrát i těm, kdo by se u sérii s dlouhou kariérou ztratili. Pro znalce série je zajímavé sledovat, jak se jméno Need for Speed dokázalo ohnout až do podoby pro děti a celé rodiny, aniž by ztratilo hlavní myšlenku rychlosti.

Proč hrát: Vyplatí se rodinám a hráčům, kteří na Wii hledají lehkou, rychlou a barevnou jízdu bez složitého tuningu. Kdo od série čeká noční ulice, policii a hlubokou kariéru, bude zklamán a měl by sáhnout po velkých dílech jako Most Wanted nebo Underground 2. Jako zajímavost pro sběratele ukazuje, jak se značka v roce 2009 pokoušela oslovit nejmladší publikum.