Wolfenstein 3D

Wolfenstein 3D z roku 1992 je průkopník střílečky z pohledu první osoby: hrajete za B. J. Blazkowicze, spojeneckého vojáka, který prochází nacistickými pevnostmi, hledá klíče, střílí stráže a nakonec porazí hlavního záporáka. Původní verze pro počítače byla překvapivě rychlá a brutální a právě tím na PC definovala celý žánr.

Verze pro Super Nintendo z roku 1994 je na tomto pozadí zajímavou kuriozitou. Nintendo tehdy trvalo na přísných pravidlech obsahu, a proto byla hra upravena: nacistická symbolika zmizela, nepřátelé jsou obecnější vojáci a strážní psi jsou nahrazeni obřími krysami. Krev, která na PC stříkala z každého zasaženého nepřítele, nahradil pot, takže střelba působí podstatně mírněji. Finální boss se jmenuje jinak než v počítačové verzi a celé prostředí ztratilo část původní morbidní atmosféry. Hra se tím nestala jinou hrou, ale svým tónem se od původní podoby viditelně liší, a právě proto ji sběratelé a historici žánru vyhledávají jako doklad toho, jak vypadala cenzura na konzolích první poloviny devadesátých let.

Technicky je to také jiný zážitek. SNES neměl dost výkonu na rychlost počítače, takže se hra hýbe pomaleji, obraz je menší a méně detailní a ovládání na gamepadu je méně přesné než klávesnice s myší na PC. Střílení z pohledu první osoby se na SNES hrálo hůř a konzole tím zároveň zřetelně ukazovala, kde končí její možnosti. Zato se hra hodí k tomu, abyste si zkusili, jak žánr vypadal u hráčů bez počítače. Pro dnešního hráče je to nejméně pohodlná cesta ke hře, ale zároveň zajímavé svědectví o tom, jak se v devadesátých letech firmy snažily dostat nové žánry i na konzole s přísnými pravidly. Kratší a skromnější zážitek se dá dohrát během pár večerů.

Proč hrát: Hodí se sběratelům a těm, které zajímá historie cenzury ve hrách. Chcete-li zažít Wolfenstein v jeho nejrychlejší a nejbrutálnější podobě, hrajte raději původní PC verzi.