Silent Hill: Shattered Memories

Silent Hill: Shattered Memories (2009) patřil mezi nejosobitější díly série – nebyl to remake prvního Silent Hillu v obvyklém smyslu, ale jeho psychologické přehodnocení, kde hráč mezi kapitolami absolvoval sezení u fiktivního terapeuta a hra podle jeho odpovědí a chování za běhu upravovala vzhled postav i tón příběhu. Namísto boje s monstry se hlavní důraz kladl na útěk a řešení hádanek v zasněžené alternativní verzi města Silent Hill, kam se hráč propadal pokaždé, když se přiblížil k odhalení další části pravdy o zmizelé dceři hlavního hrdiny. Atmosféru dotvářela i hudba dlouholetého skladatele série Akiry Yamaoky, který zůstal věrný charakteristickému industriálnímu zvuku i v tomto přehodnoceném pojetí příběhu.

Přenosná verze pro PlayStation Portable dorazila začátkem roku 2010, souběžně s vydáním pro PlayStation 2, tedy několik měsíců po originální Wii verzi. Musela se obejít bez pohybového ovládání Wii Remote, kterým se na Wii mířila baterka a zkoumaly předměty – na PSP toto nahradilo ovládání analogovou páčkou a tlačítky, čímž hra ztratila část bezprostřednosti původního ovládání, byť zůstala hratelná stejně plynule.

Kvůli výkonu handheldu byla PSP verze graficky nejskromnější ze všech vydání – nižší rozlišení obrazovky, zjednodušené textury a o něco delší načítací časy byly daní za to, že si hráči mohli projít celý příběh i mimo domov, na cestách nebo bez připojení k televizi. Klíčová mechanika sledování hráčova chování a nelineární vyprávění se stejnými možnými zakončeními ale zůstaly zachovány, takže PSP verze i přes technické kompromisy nabízela stejný psychologický zážitek jako verze ostatní. Zachovány zůstaly i sekvence útěku před monstry v temném „jiném světě“, byť s pomalejším ovládáním na malém analogovém nubu handheldu než jaké nabízelo míření pohybem ruky na Wii.

Proč hrát: I přes graficky nejskromnější zpracování ze všech verzí nabízí PSP verze stejný psychologický zážitek a nelineární vyprávění jako doma na velké obrazovce.