ICO je tichá poezie v podobě videohry. Chlapec narozený s rohy, kterého vesničané podle prastaré tradice uvěznili v opuštěné pobřežní pevnosti, uprchne ze svého sarkofágu a v komnatách plných hlavolamů narazí na křehkou dívku Yordu, uvězněnou v kleci. Ujme se jí a společně prchají skrz zámek zahalený stíny, přičemž jednoduché gesto podání ruky, kterým chlapce a dívku doslova propojíte tlačítkem ovladače, vytváří nečekaně silné emocionální pouto. Yorda neumí bojovat ani šplhat tak obratně jako hlavní hrdina, takže se o ni musíte neustále starat a vodit ji bezpečně přes propasti a mosty.
Hra okouzluje výtvarnou střídmostí, kamennou architekturou zalitou světlem a atmosférou naprosté samoty, kterou umocňuje minimum hudby a dialogů. Souboje s temnými stínovými bytostmi, jež se snaží Yordu unést zpět do tmy, slouží především jako napětí mezi klidem hlavolamů a naléhavou snahou dívku ochránit. Komerčně byla hra při vydání v roce 2001 spíše přehlédnuta, kritiky ale byla okamžitě vyzdvihována jako průlomový umělecký počin a postupně si vydobyla status kultovní klasiky. Dílo Fumita Uedy předznamenalo přístup pozdějšího Shadow of the Colossus i celého žánru minimalistických atmosférických her.
Z technického hlediska hra elegantně obcházela limity PlayStation 2 pomocí mlhy a měkkého osvětlení, které skrývaly méně detailní pozadí a zároveň dodávaly celé pevnosti snový, akvarelový nádech. Absence tradičního rozhraní, ukazatelů zdraví či map donutila hráče spoléhat se čistě na vizuální a zvukové vodítka, což byl v roce 2001 nezvyklý přístup. ICO se později dočkalo remasterované verze pro PlayStation 3 a jeho vliv je patrný i v dílech jako The Last Guardian od téhož tvůrce.
Proč hrát: Pro hráče, kterým stačí gesto, mlha a tichý příběh místo textu, je ICO jedním z nejpůsobivějších minimalistických dobrodružství, jaké PlayStation 2 nabídla.
Hra 5 z 269 pro Sony PlayStation 2
