Metal Gear Solid HD Collection

Metal Gear Solid HD Collection přinesla na PlayStation Vita dvě z nejambicióznějších akčních adventur své doby — Metal Gear Solid 2: Sons of Liberty a Metal Gear Solid 3: Snake Eater — v přepracovaném rozlišení a se všemi bonusovými misemi. Pro majitele konzole to znamenalo dostat do kapsy hry, které dřív vyžadovaly televizi a několikahodinové bloky času, aniž by z nich cokoli podstatného chybělo. Šlo tak o jeden z nejštědřejších balíků, jaké na této platformě vůbec vyšly. Obě hry přitom obsahují i rozsáhlé bonusové a virtuální mise, díky nimž se celkový obsah počítá na desítky hodin.

Obě hry stojí na plížení: hráč obchází stráže, sleduje jejich zorné kužely a zvuk vlastních kroků, používá krabice, převleky a uspávací pistoli, přičemž přímý boj je většinou přiznáním selhání. Trojka k tomu přidává džungli, maskování podle prostředí, ošetřování zranění a starost o vlastní stravu, což z ní dělá jednu z nejpodrobnějších her série. Vitě chyběly analogové spouště a druhý pár tlačítek na zádech, takže port od Armature Studio přesunul část ovládání na dotykové panely — míření a některé akce se ovládají prsty a chvíli to trvá, než si na to člověk zvykne. Trojka navíc patří k mála hrám, kde se souboj s bossem odehraje jako dlouhé tiché čekání v trávě, a právě to na malé obrazovce působí překvapivě intimně.

Technicky patřila kolekce k lepším portům na konzoli: obraz je ostrý, běh většinou stabilní a přenos uložených pozic mezi Vitou a PlayStation 3 fungoval. Zvuková stránka je pořád mimořádná — filmové orchestrální motivy, dlouhé rozhovory přes kodek a ticho, které v plížení pracuje lépe než jakákoli hudba. Dobové recenze kolekci doporučovaly jako jeden z nejlepších důvodů, proč Vitu mít, s výhradami k ovládání. Dnes je to nejpohodlnější způsob, jak si přenosně projít Snake Eater, hru, která zásadně ovlivnila celý stealth žánr.

Proč hrát: Pro každého, kdo chce přenosně zažít Metal Gear Solid 2 a 3 s mimořádným zvukem a přenosem uložených pozic na PlayStation 3, i přes výhrady k ovládání.