Danganronpa V3: Killing Harmony

Danganronpa V3: Killing Harmony je restart, který si na nic nehraje: nová sestava postav, nová budova plná klecí a strojů a nová pravidla smrtící hry, jež si od hráče vyžádají nejen pozornost, ale i ochotu nechat si zpochybnit všechno, co o sérii věděl. Šestnáct studentů se probouzí v zavřeném areálu, Monokuma přivádí pětici svých potomků a celý cyklus vyšetřování a přelíčení začíná znovu, tentokrát s podstatně krutějším smyslem pro humor a s vypravěčským závěrem, který se stal jedním z nejdiskutovanějších v žánru.

Soudní část dostala nejvíc nových nástrojů. K obvyklému vyvracení výroků přibyla hromadná panika, při níž mluví několik postav najednou a hráč musí sledovat více proudů řeči zároveň, dále skupinová hádka rozdělující porotu na dva tábory a hlavně možnost vědomě lhát, tedy vystřelit falešný náboj a posunout debatu směrem, který sice není pravdivý, ale otevře nový úhel pohledu. Vyšetřování v prostředí je volnější, případy jsou spletitější a jednotlivé kapitoly rády staví na nedůvěře nejen mezi postavami, ale i mezi hrou a hráčem. Přibyl také rozsáhlý doplňkový obsah, od deskové minihry přes budování osady až po režim, ve kterém si hráč skládá vlastní sestavu postav a nechává je bojovat, takže i po dohrání hlavní linky zůstává důvod se ke hře vracet.

Verze pro PlayStation Vita běží plynule a barevně vyladěné prostředí s růžovou krví na displeji vypadá stále výborně, byť ve složitějších scénách je znát, že jde o starší hardware dotažený na hranici. Hudba navazuje na předchozí díly, jen se častěji uchyluje k dráždivým, rozladěným motivům a dabing opět nese velkou část atmosféry. Přijetí bylo silné, přestože závěr rozdělil publikum na tábory. Dnes působí V3 jako nejambicióznější kus série, který sice není nejlepším vstupním bodem, ale nabízí nejvíc látky k přemýšlení o tom, proč vlastně detektivní novely hrajeme.

Proč hrát: Pro ty, kdo už sérii znají a chtějí její nejambicióznější a nejrozporuplnější kapitolu, spíš než pro nováčky hledající první vstup.