Banjo-Tooie

Když máte v rukou jednu z nejlepších plošinovek své generace, jak postavíte pokračování? V Rare zvolili odpověď „víc, větší, propojenější" — a Banjo-Tooie je přesně to. Medvěd Banjo a ptačice Kazooie se vracejí v dobrodružství, které bere vše dobré z jedničky a roztáhne to do epických rozměrů.

Největší změnou oproti původnímu Banjo-Kazooie je samotná stavba světa. Zatímco první díl nabízel pěkně oddělené úrovně, tady jsou jednotlivé světy obří, vzájemně propojené tunely a průchody, takže si často musíte předmět nebo schopnost z jednoho světa odnést do druhého. Hra se tím posouvá blíž k otevřenému dobrodružství s důrazem na hádanky napříč celou mapou.

Dvojice se naučila spoustu nových triků — kromě rozšířeného arzenálu schopností se Banjo a Kazooie umějí rozdělit a hrát samostatně, což otevírá úplně nové možnosti řešení překážek. Přibyly i propracovanější souboje a v některých pasážích dokonce střelba z pohledu z první osoby, čímž hra šlape do dospělejšího, akčnějšího ladění než její předchůdce.

Rare si udrželo svůj typický humor — ukecané postavy, sebeironické hlášky a roztodivné nápady jsou tu na každém kroku, podpořené opět skvělou hudbou, která dýchá osobitou atmosférou každého místa. Vizuálně jde o jeden z ambicióznějších titulů Nintenda 64, který z konzole ždímal, co se dalo.

Ta ohromná rozlehlost je zároveň největší devízou i nárokem na hráče — kdo má rád soustředěné, kompaktní úrovně, může se ve spletitých světech občas ztratit. Kdo ale miluje pocit objevování a propojené hádanky, najde tu mimořádně bohatý zážitek, který korunuje éru 3D collect-a-thonů na Nintendu.

Proč hrát: Velkolepé, propojené pokračování kultovní plošinovky — víc světů, víc schopností a stejně nakažlivý humor jako u jedničky.