Ristar

Když na sklonku života konzole vyšla plošinovka, v níž se hráč nepřátel nezbavuje skokem, ale chytá je vlastníma rukama, mělo být jasné, že jde o něco zvláštního. Ristar je přesně takový tichý klenot, a tým, který za ním stál, nebyl nikdo menší než tvůrci Sonica, kteří se rozhodli zkusit úplně jiný přístup k rychlosti a pohybu.

Místo klasického dupání po hlavách používá hrdina pružné, natahovací ruce – chytá jimi nepřátele a přitahuje se k nim, aby je porazil naražením hlavou, šplhá po sloupech a houpe se přes propasti, kterým by se jiná postava nevyhnula. Tahle jediná, ale geniálně provedená mechanika mění rytmus celé plošinovky a dává jí okamžitě rozpoznatelný charakter, na němž jsou postavené i mnohé hádanky a bossfighty – design levelů ji neustále rozvíjí novými způsoby, aby se nikdy neomrzela a hráč objevoval nová využití stejného základního principu skoro do samotného konce hry. Vizuálně je Ristar rozkošný – barevný, oblý a plný roztomilých detailů v pozadí i popředí – a doprovází ho vynikající hudba, která se pamětníkům snadno zaryje do hlavy a dobře podtrhuje veselé, energické tempo hry i proměny jednotlivých světů, od zasněžených plání přes podmořské scenérie až po ohnivé jeskyně.

Smůlou Ristara bylo pozdní vydání v roce 1995, kdy už pozornost hráčů táhly novější 32bitové konzole a Mega Drive pomalu doznívala na konci svého komerčního života. Hra tak trochu zapadla, přestože si zaslouží být jmenována jedním dechem s nejlepšími plošinovkami celé konzole, jako jsou díly Sonica samotného. Díky pozdějším znovuvydáním v různých sbírkách se k němu dnes dostane snadno každý zájemce, a téměř pokaždé je to příjemné překvapení – originální mechanika ani po letech nepůsobí zastarale a úrovně ji využívají nápaditě od začátku do konce, takže hra nikdy neskončí u opakování jednoho triku.

Proč hrát: Pro fanoušky plošinovek, kteří hledají nápaditou mechaniku chapadlových rukou a úrovně využívající ji do posledního detailu – kvalitami se směle řadí po bok nejlepších Sonic titulů.