Silpheed

Silpheed byl na Mega-CD titul, který se v obchodech pouštěl na demoprezentacích proto, aby prodával hardware. Jde o vesmírnou střílečku s pohledem zezadu a mírně shora, v níž pilotujete stíhačku SA-77 proti obří nepřátelské flotile. Základ je čistě arkádový: uhýbáte roji střel, sestřelujete formace stíhaček a mezi misemi si volíte kombinaci zbraní, od širokého rozstřelu přes navádějící střely po soustředěný paprsek. Volba výzbroje výrazně mění styl hry a vyplatí se ji ladit podle toho, kde hráč nejčastěji umírá.

Hlavním tahákem je způsob, jakým hra vypadá. Pozadí tvoří předrenderovaná polygonová videa přehrávaná z disku, po nichž se pohybují klasické spritové lodě. Výsledkem jsou scény, kdy se pod vámi otáčí obří bitevní křižník, kolem prolétají trosky nebo se rozevírá povrch nepřátelské základny, tedy podívaná, na jakou tehdejší konzole samy o sobě nestačily. Trik má i své limity, protože dění v pozadí je pevně dané a hráč do něj nezasahuje, dobově ale působil jako zjevení. Hra navíc dbá na tempo: mezi náročnějšími nálety přicházejí klidnější pasáže, během nichž si hráč srovná pozici a připraví se na dalšího bosse.

Zvuk odpovídá zbytku produkce: orchestrálně laděná hudba z CD a namluvené hlášky doprovodné operátorky, které misím dodávají nádech vážné vojenské operace místo obvyklé kosmické arkády. Hra je poměrně krátká, o to víc ale vybízí k opakování kvůli lepšímu skóre a přežití bez ztráty lodi. Recenzenti ji tehdy pravidelně uváděli mezi tím nejlepším, co na Mega-CD vyšlo, a jako jeden z mála titulů, které skutečně využívají potenciál disku k něčemu jinému než k hraným videosekvencím. Dnes je Silpheed hlavně skvělou ukázkou toho, jak vynalézavě se dalo obcházet omezení tehdejšího hardwaru. Zároveň jde o jednu z mála stříleček té doby, k níž má smysl se vracet kvůli podívané, nejen kvůli skóre.

Proč hrát: Pro fanoušky stříleček, kteří ocení podívanou stejně jako skóre; krátká, ale znovuhratelná hra s orchestrální hudbou a namluvenými hláškami, patřící k nejlepšímu, co na Mega-CD vyšlo.