Paradroid

Představte si vesmírnou loď zamořenou nepřátelskými roboty, kde nemáte jedinou pořádnou zbraň — a přesto jste schopni získat tu nejtěžší ocelovou bestii na palubě. To je geniální paradox, na kterém stojí Paradroid, jedna z nejchytřejších her, jaké kdy na Commodore 64 vznikly.

Váš avatar je drobný vlivový droid s číslem 001, jehož jediná skutečná schopnost je převzít kontrolu nad jiným robotem. To se děje skrze proslulou hackovací minihru: na rozdělené obrazovce soupeříte s cílovým robotem o ovládnutí logických obvodů, snažíte se obsadit více polí než protivník v reálném čase. Vyhrajete-li, přebíráte jeho tělo, jeho výzbroj i jeho odolnost — a najednou se z bezbranného nuly stáváte chodící pevností. Čím vyšší číslo robota, tím těžší souboj, takže hra se přirozeně proměňuje v eskalující šachovou partii o zdroje.

Za Paradroidem stojí Andrew Braybrook, jeden z nejuznávanějších britských programátorů osmibitové éry, který hru vydal v roce 1985 pod hlavičkou Hewson Consultants. Braybrook si během vývoje vedl podrobný deník (později publikovaný v časopise Zzap!64), což z Paradroidu udělalo učebnicový příklad promyšleného herního designu. Kombinace akce shora dolů, taktického přebírání nepřátel a minimalistického, ale čitelného grafického stylu byla na svou dobu mimořádně svěží.

Kritika hru přijala s nadšením a dodnes ji řada retro publikací řadí mezi absolutní špičku knihovny C64. Koncept se ukázal natolik nadčasovým, že se dočkal remaků a duchovních pokračování — od vylepšené verze Paradroid '90 na Amize až po pozdější nezávislé klony, které přebíraly právě onu hackovací mechaniku.

Na Paradroidu fascinuje, jak elegantně spojuje akci a strategii do jednoho plynulého celku, aniž by potřeboval složité menu nebo zdlouhavé vysvětlování. Je to hra, která vás nutí přemýšlet o každém souboji jako o investici: vyplatí se riskovat těžší převzetí, nebo zůstat u osvědčeného těla?

Proč hrát: Pro nadčasový design, kde se z bezbranného droida stáváte pánem lodi díky jedné z nejchytřejších miniher osmibitové éry.