Red Storm Rising

Red Storm Rising vychází z románu Toma Clancyho o třetí světové válce v Evropě. Hra z něj udělala simulaci ponorky: velíte americkému útočnému ponorkovému člunu v severních vodách a hledáte nepřátelské lodě, abyste je potopili dřív, než potopí vás. Stejně důležité jako zbraně je tu ticho, protože každý hluk motoru nebo zbytečné ping sonaru prozradí vaši polohu.

Verze pro Commodore 64 vyšla v roce 1988 a je důležitá hlavně proto, že osmibitový počítač nemůže mít stejnou podobu jako pc. V domácnostech v té době měla většina hráčů právě C64, takže je to verze, kterou si nejvíc lidí skutečně zahrálo. Hra je tu jednodušší na pohled, grafika je tvořena velkými plochami barev a obsah je přizpůsobený pomalejší paměti: nahrávání z kazety nebo diskety trvá, ovládání je řešené pomocí kláves a nabídek, které se na malé obrazovce vejdou.

Důležité je, že hra se ve své podstatě nezměnila. Pořád pracujete se sonarem, mapou, rychlostí, hloubkou a torpédy, a pořád musíte sledovat, kdo je přítel a kdo nepřítel. Rozdíl je v tempu: celé to působí pomaleji a trpělivěji, protože počítač nestíhá vykreslovat tolik detailů najednou, a to nutí hráče víc přemýšlet. Ztrácí se tu detailní vzhled a rychlost, získává se zato pocit, že ovládáte složitý stroj na hranici možností domácího počítače.

Pokud hrajete dnes, počítejte s tím, že učení trvá a manuál je pro hru skoro nutností. Kdo ale přijme pravidla, dostane napětí, které některé pozdější simulátory nedokázaly zopakovat.

Zajímavé je, že omezení stroje se tu mění v přednost. Protože se obraz překresluje pomalu, vznikne prostor pro rozmyšlení každého tahu, a hra tím připomíná spíš tahovou strategii než akční simulátor. To je důvod, proč se k ní hráči vracejí i po desetiletích.

Proč hrát: Hodí se pro fanoušky ponorkových simulací a vojenských her ze 80. let, kteří chtějí zažít, jak se komplexní simulace vešla do Commodoru 64. Kdo dává přednost rychlé akci, nebude spokojený, ale trpěliví hráči najdou důvod, proč ponorky nikdy nevyšly z módy.