Colin McRae: DiRT 2

Colin McRae: DiRT 2 z roku 2009 přinesl do rallyové série Codemasters vedle klasických speciálů i rallycross, náklaďáky, buginy a akrobatickou disciplínu Gymkhana, zabalené do kariéry se skutečnými jezdci a tratěmi napříč několika kontinenty. Hlavní verze pro PC, PlayStation 3 a Xbox 360 se stala jedním z nejvýraznějších závodních titulů své generace a ukázala sérii jako přístupnější a vizuálně efektnější, než byly předchozí díly Colina McRaea.

Verzi pro Wii vytvořilo studio Sumo Digital a hlavním lákadlem se mělo stát ovládání – hra podporuje Wii Wheel, kdy se volantem otáčí celý Wii Remote, dále kombinaci Remote a Nunchuku nebo Classic Controller. V praxi ale pohybové ovládání trpí znatelnou prodlevou mezi pohybem rukou a reakcí vozu na obrazovce a neumožňuje doladit vůz uprostřed skoku, takže se auto na Wii ovládá výrazně jinak – a podle dobových recenzí i hůř – než gamepadem na PS3 nebo Xbox 360. Grafika i výběr tratí byly kvůli slabšímu hardwaru omezené oproti konzolovým verzím nové generace a menu bylo předěláno tak, aby se dalo procházet ukazováním kurzoru Wii Remote místo klasického gamepadu. Výsledkem je verze, která se sice tváří jako plnohodnotný DiRT 2 se stejnými disciplínami a jezdci, ale kvůli samotné podstatě ovladače se hraje úplně jinak a klade na hráče jiné nároky na trpělivost i cit pro pohyb rukou. Sumo Digital nabídlo hned tři různá schémata ovládání zároveň, jako by samo studio tušilo, že žádné z nich nebude univerzálně vyhovovat.

Proč hrát: Kdo chce vyzkoušet, jak daleko se dá pohybové ovládání natáhnout u hry stavěné primárně na gamepadu, najde na Wii jedinečný a dost nemilosrdný experiment. Je to jiná zkušenost než na PS3 nebo Xbox 360 – ne nutně lepší, ale svým způsobem poučná pro každého, koho zajímá historie pohybového ovládání v závodních hrách a limity, na které tehdy naráželo.