Alien: Isolation

Alien: Isolation z roku 2014 vzalo licenci Vetřelec zpátky k jejím kořenům – místo akční střílečky nabídlo pomalou, nervydrásající hru na schovávanou s jediným nezničitelným Vetřelcem, který se učí z hráčova chování a proplouvá ventilací vesmírné stanice Sevastopol. Amanda Ripleyová pátrá po osudu své matky a postupně zjišťuje, že přežití znamená hlavně neustálé plánování úkrytů, sledování pohybového detektoru a improvizaci z nalezených surovin místo přímé konfrontace.

Verze pro PlayStation 3 vyšla souběžně s vydáním pro aktuální generaci, ale běžela na citelně slabším hardwaru, pro který ji tým musel znatelně upravit. Rozlišení i snímková frekvence byly nižší, textury a osvětlení zjednodušené a některé efekty – zejména objemové osvětlení a hustota mlhy, které na Sevastopolu budovaly velkou část atmosféry – musely ustoupit technickým limitům konzole staré generace. Přesto se podařilo zachovat klíčovou vlastnost hry: umělou inteligenci Vetřelce, která reaguje na hráčovy zvuky a pohyb v reálném čase, i za cenu kompromisů jinde v obraze. Pro majitele PS3 v roce 2014 šlo o jednu z posledních opravdu velkých her na této konzoli, než ji definitivně nahradila nová generace strojů, a řada recenzí tehdy oceňovala právě to, že si vydavatel dal záležet na kompromisu, který hru nezjednodušil, jen ji zpomalil a zdrsnil viditelně nižším rozlišením.

Hrát tuto verzi dnes má smysl hlavně jako doklad doby přechodu mezi generacemi – ukazuje, kolik z napětí hry stálo na čisté technice a kolik na návrhu zvuku a chování umělé inteligence, který přežil i výrazný technický ústup.

Proč hrát: Pro hráče, kteří v roce 2014 zůstali u PlayStation 3 a chtějí zažít stejný příběh a stejnou hru na schovávanou jako na nové generaci, jen v úspornějším technickém hávu, který jádro napětí nijak nezradil.