Virtua Fighter

Virtua Fighter přišel v roce 1993 do arkádových hal od Sega AM2 pod vedením Ju Suzukiho a jako první bojová hra s plně trojrozměrnými polygonálními postavami změnil představu o tom, jak může vypadat soubojová hra – místo plochých sprajtů nabídl postavy, které se pohybují a otáčí ve skutečném 3D prostoru, a tím položil základ pro celý pozdější žánr 3D bojovek.

Virtua Fighter 2 (1994) grafiku i animace citelně vylepšil a v arkádách, zejména v Japonsku, se stal fenoménem. Virtua Fighter 3 přinesl nerovný terén a boční úhyby, které do soubojů přidaly prostorovou taktiku, ačkoli převod na tehdejší domácí konzole byl technicky náročný. Řadu hráčů mimo herny se sérií seznámily i přenosy na Sega Saturn a odlehčená verze pro přídavek Sega 32X, díky nimž se hra dostala i do domácností, které si arkádový automat nemohly dovolit. Virtua Fighter 4, které později dorazilo i na PlayStation 2, se obecně považuje za vyvrcholení série po stránce hloubky soubojového systému a dodnes bývá řazeno mezi technicky nejpropracovanější bojové hry, s ikonickou postavou Akiry Yukiho v čele obsazení.

Každý díl byl úzce svázaný s dobovým arkádovým hardwarem Sega – od desky Model 1 přes Model 2 až po Model 3, díky čemuž mohla série s každou generací výrazně posunout grafiku i propracovanost soubojového systému. Virtua Fighter bývá zároveň uváděn jako přímá inspirace pro pozdější 3D bojovky, včetně série Tekken, a jeho důraz na realistické bojové styly a hluboký systém úhybů a kontrů ho odlišoval od fantasknějších soupeřů žánru.