Silent Hunter

Silent Hunter z roku 1996 postavil hráče do velitelského křesla americké ponorky za druhé světové války v Pacifiku a patřil mezi nejdůkladnější válečné simulátory své doby - s podrobným modelem plavby, torpédových útoků i chování hlídkových lodí nepřítele. Hráč musel ručně odhadovat kurz, rychlost a vzdálenost cíle pomocí torpédového počítače, což se stalo charakteristickým znakem série už od prvního dílu. Navazující díly sérii postupně přenesly do jiného dějiště: Silent Hunter II (2001) i Silent Hunter III (2005) se soustředily na německé ponorky U-Boot v Atlantiku, a s podporou modifikací od hráčské komunity se právě třetí díl stal nejuznávanějším bodem celé série díky historické preciznosti a atmosféře doplněné o posádku s vlastními jmény a náladami i o dynamickou kariéru napříč celou válkou.

Silent Hunter 4: Wolves of the Pacific (2007) se vrátil k americkým ponorkám v Pacifiku a nabídl grafický i simulační posun oproti starším dílům, zatímco Silent Hunter 5: Battle of the Atlantic (2010) se vrátil k Atlantiku, ale při vydání ho poznamenaly technické problémy a kontroverzní požadavek na trvalé připojení k internetu, což poškodilo jeho přijetí u části fanouškovské základny. Vývoj série postupně přešel od původních tvůrců k ubisoftským studiím, zejména Ubisoft Romania, které stálo za novějšími díly a snažilo se pověst pátého dílu pozdějšími opravami a rozšířeními alespoň částečně napravit.

Silent Hunter si i díky tomu vybudoval pověst jedné z nejrespektovanějších sérií ponorkových simulátorů, kde se propracovaný realismus snoubí s napětím honičky na hranici zvuku sonaru, a stal se referenčním bodem, ke kterému se dodnes vztahují nové pokusy o věrné simulace ponorkové války.