Homeworld

Homeworld z roku 1999 přivedl kanadské studio Relic Entertainment k odvážnému nápadu – realtimová strategie odehrávající se ve skutečně trojrozměrném vesmíru. Hráč neřídil jednotky po ploché mapě, ale velel flotile lidu Kušanů, jejichž domovská planeta Kharak byla na začátku hry vyhlazena; zbytek přeživších se tak vydal na mateřské lodi hledat mytickou domovinu Hiigaru. Ekonomika stála na těžebních lodích sbírajících suroviny z asteroidů a plynových mračen, loď jednou zničená zůstávala ztracená navždy a veteránské posádky nesly viditelné jizvy z předchozích bitev. Truchlivá hudba spolu s tichou nekonečností vesmíru dávaly hře atmosféru, jaké se realtimové strategie do té doby nepřibližovaly.

Homeworld: Cataclysm (2000), který namísto Relicu vytvořilo studio Barking Dog Studios, byl oficiálně samostatný datadisk odehrávající se o patnáct let později. Přinesl modulární stavbu lodí a záškodnickou frakci Beast, jejíž virus dokázal nakazit a ovládnout vlastní i cizí plavidla, takže hráč musel nakažené lodě včas karanténovat nebo obětovat. O tři roky později vyšel Homeworld 2 (2003), jenž zjednodušil stavbu flotily, zrychlil tempo soubojů a posunul příběh k závěrečné konfrontaci Kušanů s expanzivní říší Vaygrů vedenou Makaanem.

Po Homeworld 2 série na víc než deset let utichla. Vydavatel THQ zkrachoval a práva ke značce v roce 2013 získalo Gearbox Software, které o dva roky později vydalo Homeworld Remastered Collection – přepracování obou prvních dílů se zachovanou původní hratelností a s podporou online multiplayeru. V roce 2016 následoval Homeworld: Deserts of Kharak od studia Blackbird Interactive, pozemní odbočka odehrávající se před událostmi prvního dílu, kdy Kušané teprve objevovali svou vesmírnou minulost a bojovali o kontrolu nad pouštní planetou pomocí vozidel místo lodí.

K plnohodnotnému návratu vesmírné strategie došlo až s Homeworld 3 (2024), opět z dílny Blackbird Interactive ve spolupráci s Gearboxem, který navázal na příběh prvních dvou dílů a dovedl ho k uzavření, tentokrát s bojišti plnými zničených vraků dávných megastruktur sloužících jako kryty. Série si za pětadvacet let existence vysloužila pověst jedné z mála her, které dokázaly z prázdnoty vesmíru udělat plnohodnotné bojiště i emocionální kulisu, a řadu pozdějších pokusů o 3D vesmírné strategie nechala daleko za sebou.