Sinclair ZX81

Když Clive Sinclair v březnu 1981 představil ZX81, šlo o jeden z nejodvážnějších pokusů, jak dostat počítač do každé domácnosti. Stál pouhých 69,95 liber jako hotový kus, a dokonce jen 49,95 liber jako stavebnice, kterou si majitel sám sletoval doma. Plochá černá krabička z plastu o velikosti knihy, s membránovou klávesnicí bez pohyblivých kláves, se stala fenoménem: za necelé dva roky se jí prodalo přes 1,5 milionu kusů a pro celou generaci, zvláště v Británii, to byl úplně první počítač, kterého se dotkla. Navázal na starší ZX80, ale díky chytrému zjednodušení obvodů byl levnější i schopnější.

Klíčem k té neuvěřitelné ceně byla brutální úspornost konstrukce. Sinclair nechal většinu logiky, kterou jinde řešily desítky čipů, integrovat do jediného zákaznického obvodu ULA (Uncommitted Logic Array), vyrobeného firmou Ferranti. Srdcem počítače byl osmibitový procesor Zilog Z80A taktovaný na 3,25 MHz a stroj se dodával se směšnými 1 kB RAM (rozšiřitelnými přídavným modulem na 16 kB i více). V ROM se skrýval interpret BASICu, který umožňoval zadávat klíčová slova jediným stiskem klávesy.

Technika: grafika a zvuk

Na grafiku a zvuk byl ZX81 spartánsky skoupý, protože každý ušetřený tranzistor znamenal nižší cenu. Obraz byl výhradně černobílý a fungoval v textovém režimu o 32 sloupcích a 24 řádcích. Žádné skutečné pixelové bitmapy se nekonaly: "grafika" se skládala z blokových znaků v sadě znakové ROM, takže efektivní rozlišení bylo jen 64 × 48 hrubých bloků. Sprity ani hardwarový scrolling stroj neznal, vše muselo obstarat samotné CPU.

Nejpověstnější vlastností byly dva režimy zobrazení. V základním SLOW režimu procesor počítal a zároveň generoval obraz, takže při výpočtech obrazovka problikávala a běh programu se zpomaloval. Rychlejší FAST režim obraz během výpočtu úplně vypnul a rozsvítil ho až s výsledkem. Tato kuriozita plynula z toho, že generování videosignálu z velké části zajišťoval sám Z80 ve spolupráci s ULA. Zvuk ZX81 neměl žádný — počítač nedisponoval zvukovým čipem ani reproduktorem, takže hry byly tiché, případně si tvůrci pomáhali rušením, které vyzařovalo do blízkého rádia.

Propojení a periferie

Vstup a výstup byl rovněž minimalistický. Obraz se posílal anténním (RF) výstupem do běžné televize, programy se ukládaly a nahrávaly přes běžný kazetový magnetofon rychlostí kolem 250 baudů, což znamenalo dlouhé a poruchové načítání. Na zadní hraně byl hranový konektor sběrnice, kam se zasouvaly moduly.

Nejdůležitějším příslušenstvím byl 16kB RAM pack, bez něhož byla většina serióznějšího softwaru nemyslitelná. Měl ovšem neblahou pověst: stačilo o stůl zavadit a modul se v konektoru pohnul, čímž stroj spadl a rozdělaná práce byla pryč (přezdívalo se tomu "RAM pack wobble"). Sinclair později nabídl i termotiskárnu ZX Printer, která tiskla na úzký hliníkově potažený papír. Klasické joysticky se připojovaly jen přes přídavná rozhraní jiných výrobců.

Modely a varianty

Hardwarově prošel ZX81 během výroby několika drobnými revizemi desky a ULA, ale navenek zůstával stejný. Pro americký trh ho firma Timex, která Sinclairovy stroje montovala, vydala jako Timex Sinclair 1000 — v zásadě shodný počítač, ale s 2 kB RAM na desce, upravený pro tamní televizní normu. Navazující Timex Sinclair 1500 dostal lepší pryžovou klávesnici a 16 kB RAM v elegantnější skříni připomínající pozdější ZX Spectrum.

Klony a varianty

ZX81 se dočkal řady oficiálních i neoficiálních variant po celém světě. V Brazílii vznikly licenční i nelicenční stroje jako Microdigital TK82 a TK85, které tamní trh chráněný před dovozem zásoboval kompatibilními počítači. Existovaly i klony v dalších zemích, často postavené kolem stejné kombinace Z80 a logiky ULA.

Pro českého a československého čtenáře je zajímavé, že na rozdíl od slavného ZX Spectra, jehož tuzemským klonem byl Didaktik, nemá ZX81 tak výraznou domácí stopu — v Československu se k němu dostávali spíše nadšenci přes dovoz nebo stavbou podle schémat. Hlavní vlna domácí počítačové tvorby u nás přišla až s šestnáctibitovými barevnými stroji o pár let později.

Dnešní scéna

Přes svou skromnost si ZX81 udržel věrnou komunitu. Existuje řada emulátorů — namátkou EightyOne pro Windows nebo multiplatformní sz81 — které věrně napodobí i blikání ve SLOW režimu. Nadšenci dodnes tvoří nové hry a demonstrační programy, vznikají moderní repliky desek i klávesnic a populární je i takzvaný ZX81 high-resolution trik, jímž šikovní programátoři vymámili z původního hardwaru pseudografiku v rozlišení, o němž se Sinclairovi inženýrům ani nesnilo. Legenda strojů jako 3D Monster Maze s jeho děsivým tyranosaurem, bludišťové Mazogs nebo neuvěřitelné 1K ZX Chess, které se vešlo do jediného kilobajtu, žije díky tomu dál.