Vesmírná loď stíhaná lavinou střel, místnosti přecpané věžemi, minami a odráženými projektily — Cybernoid je z těch her, které vás vítají poplašnou hudbou a vzápětí nemilosrdně potrestají za každou unáhlenou chybu. Na ZX Spectru se zapsala jako jedna z nejtěžších a nejstylovějších akcí své doby.
Velíte stíhačce, jejímž úkolem je probojovat se sérií jednoobrazovkových komnat a získat zpět ukradený náklad. Každá místnost je sama o sobě nástrahou: statické věže pálí ve vzorcích, létající nepřátelé útočí z více směrů a vy musíte uhýbat, střílet a přitom hlídat, abyste se nenabodli na překážku nebo neskončili v křížové palbě.
Co Cybernoid odlišovalo, byl bohatý arzenál, který jste mohli aktivovat. Kromě základní střelby disponovala loď odpalovanými raketami, odrážejícími se projektily, štíty, minami i bombami — celá paleta zbraní, jejíž chytré nasazení ve správný moment dělalo rozdíl mezi přežitím a okamžitým zánikem. Sbírání bonusů a rozhodování, kterou zbraň kdy použít, dodávalo jinak hektické akci taktickou vrstvu.
Vizuálně i zvukově patřil titul ke špičce Spectra. Pověstná je zejména úvodní hudba, kterou retro hráči dodnes hned poznají, a celkový strohý sci-fi nádech, jenž souzněl s nekompromisní obtížností. Cybernoid nedával nic zadarmo — postup vyžadoval memorování rozložení místností, přesné manévrování a pevné nervy, protože jediný náraz znamenal ztrátu života.
Úspěch si vyžádal i pokračování Cybernoid II, které navázalo na tutéž zničující formuli, a oba díly si vydobyly pověst měřítka, na němž si hráči ověřovali své reflexy. Dnes Cybernoid připomíná éru, kdy obtížnost byla hrdým prvkem designu, ne chybou.
Proč hrát: Pro nelítostnou, stylovou akci s bohatým arzenálem zbraní a jednou z nejlépe zapamatovatelných melodií, jaké kdy ze ZX Spectra zazněly.
Hra 18 z 100 pro ZX Spectrum
Tentýž titul jinde (1)
Akční střílečka od studia Hewson postavila na osmibitech na odlišný zvukový základ. Verze pro Commodore 64 využívá zvukový čip SID, díky němuž nabízí bohatší, vrstevnatější hudbu a výraznější zvukové efekty exploze a střelby, což přispívá k atmosféře napětí. Verze pro ZX Spectrum se musí spokojit s jednodušším pípáním interního reproduktoru, zvuk je tedy strožejší a méně výrazný, samotná hra ale zůstává stejně rychlá a nemilosrdně obtížná na obou strojích. Grafika je na obou platformách podobně detailní, hlavní rozdíl tedy spočívá ve zvuku — C64 verze je pro dnešního hráče příjemnější na poslech.