Halo Infinite

Halo Infinite mělo být restartem i návratem ke kořenům zároveň a v mnoha ohledech se to povedlo. Master Chief se probouzí ve vesmíru nad rozlomeným prstencem Zeta Halo, kde nad zbytky lidských sil vládne uskupení Banished. Poprvé v sérii se kampaň odehrává v polootevřeném světě — po povrchu prstence se pohybujete volně, osvobozujete základny, likvidujete velitele a odemykáte tím posily i rychlé cestování. Podstatné je, že se přitom nevytratil rytmus klasického Halo: přestřelky se stále odehrávají v prostorných arénách, kde záleží na výběru zbraně, granátech a práci se štítem.

Největší novinkou je hák, jímž se přitáhnete k římse, vytrhnete nepříteli zbraň z ruky nebo se katapultujete přímo do boje. Změnil pohyb natolik, že se souboje otevřely do svislé roviny a hráč je najednou daleko agresivnější, než býval. K tomu se přidávají další nástroje jako přenosný štít nebo skener okolí. Multiplayer vyšel jako samostatná volně dostupná část a vrátil se k férovému základu, kde všichni startují stejně a lepší zbraně se sbírají na mapě. Kampaň se dá projít i v kooperaci, kterou tvůrci doplnili až po vydání, a k dispozici je také režim Forge pro stavbu vlastních map.

Po technické stránce hra vyšla i pro Xbox One a i tam si drží slušnou plynulost, byť za cenu nižšího rozlišení a chudší vegetace. Zvuk a hudba jsou ale výborné napříč verzemi — návrat ikonického sborového motivu patří k nejsilnějším momentům celé série. Přijetí bylo vesměs velmi dobré, výhrady mířily k opakující se náplni vedlejších aktivit v otevřeném světě a k tomu, jak pomalu se plnil obsah multiplayeru po vydání. Jako kampaň ale Infinite dodnes působí jako nejlepší Halo za dlouhá léta a skvělý bod, kde se do série vrátit. Sbírání záznamů roztroušených po prstenci navíc doplňuje příběh o pozadí porážky lidských sil a o osudu postav, které Chief nikdy nepotká.

Proč hrát: Jako kampaň jde dodnes o nejlepší Halo za dlouhá léta, a i s pomaleji plněným obsahem multiplayeru je to skvělý bod, kde se do série vrátit nebo ji poprvé objevit.