Golf

Golf je na Virtual Boyi přesně ten typ hry, u kterého člověk pochopí, proč Nintendo do stereoskopického displeje vůbec šlo. Golf je totiž sport o odhadu vzdálenosti, převýšení a sklonu greenu, a to jsou přesně informace, které se na ploché obrazovce dají zprostředkovat jen čísly a mapkami. Tady stačí pohled: fairway se rozbíhá do dálky, bunkery a stromy mají čitelnou pozici v prostoru a odhadnout, jestli přehrajete překážku, je najednou intuitivní rozhodnutí místo studia tabulek. Za enginem stojí T&E Soft, studio, které mělo s golfovými simulacemi na jiných platformách bohaté zkušenosti, a je to znát na propracovanosti detailů.

Mechanicky jde o klasiku se trojím stiskem: první rozjede ukazatel síly, druhý ji zastaví, třetí určuje přesnost zásahu míčku. K tomu se přidává výběr hole z plné sady, nastavení směru, práce s větrem a na greenu čtení sklonu, které hra zobrazuje pomocí mřížky. Hráč má k dispozici celou osmnáctijamkovou dráhu s různorodým rozvržením jamek a možnost hrát na skóre i proti soupeři. Složitost je příjemně vyvážená, začátečník dokáže odehrát kolo bez frustrace, zkušený hráč se má čím zabývat při snaze srazit skóre pod par. Zvuk je úporný, což golfu paradoxně sluší, protože ticho mezi ranami posiluje soustředění.

Dobově šlo o titul, který recenzenti brali jako kompetentní, byť ne úplně strhující. To je nakonec spravedlivé: nejde o hru, která by vás překvapila nápadem, ale o poctivě odvedený sportovní simulátor využívající jednu vlastnost hardwaru, kterou nikdo jiný neměl. Dnes patří k titulům, které se z knihovny Virtual Boye hrají nejsnáz, protože nevyžadují rychlé reflexy a dělají z krátkých sezení přednost, ne omezení. Kdo má rád golfové hry devadesátých let, najde tu zajímavou a nezvyklou kapitolu jejich vývoje.

Proč hrát: Kdo má rád golfové hry devadesátých let, najde tu poctivý simulátor, který díky krátkým sezením a absenci nároků na reflexy patří k nejsnáz hratelným titulům celé knihovny.