3-D Tetris

3-D Tetris je pokus převést nejslavnější logickou hru všech dob do skutečného prostoru a zároveň jeden z posledních titulů, které pro Virtual Boye vůbec vyšly. Místo plochých čtyřdílných kostek tu do jámy padají trojrozměrná tělesa složená z krychliček a hráč je musí otáčet ve všech osách tak, aby vyplnil celou vrstvu na dně. Jakmile je vrstva kompletní, zmizí a všechno nad ní klesne. Pravidlo je tedy identické s originálem, jen převedené o jednu dimenzi výš, což je zároveň příslib i problém.

Prostorová orientace je totiž nesrovnatelně náročnější. Hráč musí neustále sledovat, v jaké hloubce jáma je a kam přesně těleso dopadne, a i při veškeré pomoci stínů a mřížky trvá dlouho, než si na to mozek zvykne. Právě tady se stereoskopický displej ukazuje jako užitečný nástroj, protože rozdíl mezi přední a zadní řadou krychliček je vidět na první pohled, což by na plochém obraze bylo vyloženě mučivé. Ovládání využívá oba křížové ovladače, jeden na pohyb a druhý na rotaci, a jde o jednu z mála her, kde toto řešení dává naprostý smysl. Hra nabízí víc režimů včetně tréninkových variant s menší jámou, které slouží jako nezbytná průběžná škola.

Dobově byla přijata vlažně. Recenzenti ocenili nápad, zároveň ale upozorňovali, že převod, který odstraní okamžitou srozumitelnost původního Tetrisu, ztrácí to hlavní, proč byl originál tak návykový. Historicky je 3-D Tetris zajímavý jako jeden z mnoha pokusů devadesátých let posunout Tetris do prostoru, což se ostatně nepodařilo pořádně nikomu. Dnes jde o hru pro trpělivé: první půlhodina je frustrující, ale kdo si prostorové otáčení osvojí, dostane logickou výzvu, která dokáže zabavit na dlouhé večery. Zároveň jde o dobrý příklad toho, jak Virtual Boy řešil přidanou hodnotu hloubky: bez ní by hra nebyla jen těžší, ale rovnou nehratelná.

Proč hrát: Kdo vydrží frustrující první půlhodinu a osvojí si prostorové otáčení, dostane logickou výzvu, která dokáže zabavit na dlouhé večery.