Scramble

Scramble patřil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let k nejvlivnějším automatům vůbec a Vectrex si ho připsal jako jednu ze svých nejlepších konverzí. Hráč řídí malou stíhačku, která se neustále sune zleva doprava nad nepříjemně členitou krajinou, a musí se probojovat šesti odlišnými úseky až k nepřátelské základně. Střílí dopředu a zároveň shazuje bomby dolů, takže se celou dobu řeší dva úkoly najednou: sestřelit rakety odpalované ze země a nalétávající nepřátele a současně rozbíjet palivové nádrže. Palivo totiž ubývá samo od sebe a jediným způsobem, jak ho doplnit, je trefit nádrž pod sebou. Vzniká tak neustálé dilema – šetřit a manévrovat nahoře v bezpečí, nebo riskovat sestup do úzkého koridoru kvůli další nádrži.

Vectrexová verze přepisuje původní rastrový automat do čistých čar a překvapivě tím nic neztrácí. Jeskynní stropy, kopce a úzké tunely jsou nakreslené jako ostré lomené linie, rakety startují jako tenké světelné šipky a exploze se rozpadají do prchavých obrazců. Obraz je díky vektorovému monitoru naprosto plynulý a v úzkých pasážích se dobře odhaduje, kam se loď ještě vejde. Zvuková stránka je úspornější než v hernách, přesto má vlastní nervní rytmus: neustálý hukot motoru, strohá pípnutí výstřelů a hlasité prásknutí při nárazu do skály.

Hra byla dobově chválena jako jeden z titulů, které ospravedlňovaly nákup celé konzole, protože nabízela arkádový zážitek bez větších ústupků. Její struktura – šest sekcí s odlišnou povahou, které na sebe navazují bez přestávky – se stala vzorem pro celý žánr horizontálních stříleček a odkaz na ni najdeme v desítkách pozdějších her. Dnes Scramble funguje jako krásně kompaktní arkáda: jedna partie trvá pár minut, ale naučit se celý postup nazpaměť zabere podstatně déle. Hra navíc nemá žádné hluché místo, kde by se dalo odpočinout, takže i krátké sezení působí intenzivně. Kdo chce ukázat, proč měla vektorová konzole v roce 1982 smysl, sáhne obvykle právě po ní.

Proč hrát: Kdo chce vidět, proč měla vektorová konzole v roce 1982 smysl, sáhne právě po kompaktní arkádě bez jediného klidného místa, kterou lze dohrát za pár minut, ale zvládnout nazpaměť zabere mnohem déle.