Syndicate
Syndicate od studia Bullfrog z roku 1993 je kyberpunková taktika v reálném čase, ve které velíte čtyřčlennému týmu kyborgských agentů. Plníte mise na mapě světa, dobýváte území a vylepšujete své lidi implantáty a zbraněmi. Počítačová původní hra se ovládala myší, což pro přenos na konzoli představovalo největší překážku. Agenti slouží bezohledné korporaci, takže hra nabízí cynický a temný příběh.
Verze pro Super Nintendo má stejně jako ta pro Mega Drive nové návrhy úrovní a odlišnou grafiku, takže nejde o věrnou kopii počítačových misí. Hraje se na gamepadu, kde se místo myši sahá po kombinacích tlačítek. Zatímco Mega Drive verzi dobová kritika odsoudila jako neohrabaný převod, SNES verze dopadla lépe. Časopis GamePro ji popsal jako střílečku pro přemýšlivé hráče, tedy jako hru, která stojí na rozvaze víc než na reflexech. Recenze vycházely v roce 1995 a kladly důraz právě na hloubku hraní, nikoli na efektní zpracování. Obě konzolové verze tak sdílejí odklon od PC předlohy, ale liší se tím, jak je kritika přijala: SNES dostala větší důvěru, protože hra vyžaduje rozmyšlený postup.
Tahle verze je zajímavá tím, že ukazuje, že složitou počítačovou strategii šlo na šestnáctibitové konzoli předvést i s úspěchem, byť za cenu přepracovaných úrovní a jiného ovládání. Pro fanouška originálu je to alternativní pohled na známou hru, pro nováčka srozumitelnější vstup do světa korporátní kyberpunkové taktiky než nepřehledná konzolová konkurence. Dobře se také dá srovnat s verzí pro Mega Drive, protože obě mají nové úrovně a jinou grafiku, ale v očích dobového tisku dopadly odlišně.
Proč hrát: Super Nintendo je pro hráče, které láká retro kyberpunk a chtějí vyzkoušet konzolovou podobu Syndicate bez myši. Fanoušci původních misí z PC a Amigy ale musí počítat s přepracovanými úrovněmi a jiným ovládáním.
Hra 144 z 154 pro Super Nintendo
Tentýž titul jinde (4)
Isometrická kyberpunková strategie vyšla souběžně na několika platformách a mezi verzí pro Commodore Amiga a verzí pro PC / DOS jsou citelné rozdíly ve výkonu i audiovizuální stránce. DOS verze běžící ve VGA nabízí ostřejší grafiku a bohatší paletu barev, což se hodí zejména na hůře čitelné noční scény ve městech. Amiga verze díky zvukovému čipu Paula naopak těží z výraznější, atmosférické hudby typické pro tehdejší tvorbu na tomto stroji, byť s o něco omezenější paletou barev a hrubším grafickým detailem. Kdo chce hru v nejostřejší podobě, sáhne po DOS verzi, milovníci charakteristického amigového zvuku ocení Amigu.