Stray

Stray je příběhem toulavé kočky, která spadne do podzemního města obydleného roboty a hledá cestu zpátky na povrch. Hráč ji ovládá přímo, se vším, co ke kočce patří: skáče po parapetech a klimatizačních jednotkách, protahuje se úzkými průlezy, spí na teplých trubkách, převrací plechovky a drápe koberce. Cestou se k ní připojí malý létající droid jménem B-12, který překládá jazyk místních obyvatel, nosí předměty a řeší to, na co kočka nemá ruce. Postup se střídá mezi klidným prozkoumáváním ulic, jednoduchými hádankami založenými na pohybu ve svislém prostoru a několika napínavými honičkami, při nichž je třeba utíkat před parazitickými tvory.

Největší silou hry je prostředí. Neonové město sevřené mezi zdmi je nacpané detaily, provizorními přístřešky, blikajícími reklamami a robotickými obyvateli, kteří si zařídili vlastní napodobeninu lidského života. Na PlayStation 5 hra běží plynule, s ostrým obrazem a s přesvědčivým osvětlením, které z úzkých uliček dělá nejsilnější vizuální zážitek titulu, a načítání je téměř okamžité. Haptika ovladače přenáší předení i dopady na kov a tlačítko vyhrazené mňoukání se stalo malou legendou. Hudební doprovod kombinuje elektroniku s meditativními plochami a město díky němu působí zároveň útulně a smutně.

Hra byla přijata mimořádně vřele, oceňovaná za atmosféru, za originální perspektivu a za to, že svůj nápad nepřetahuje: dohrání zabere jedno delší večerní sezení. Kritika mířila k jednoduchosti hádanek a k tomu, že druhá polovina je lineárnější než začátek. Vliv titulu je patrný v tom, jak povzbudil zájem o menší, atmosférické hry s neobvyklým hrdinou. Dnes působí Stray jako přesně odměřená záležitost, kterou lze doporučit i lidem, kteří hry běžně nehrají, a která z kočičí perspektivy vytěžila mnohem víc než pouhou roztomilost.

Proč hrát: Pro hráče hledající krátké, atmosférické dobrodružství s originálním pohledem je Stray ideální volbou – jedno večerní sezení stačí a i lidé, kteří hry běžně nehrají, si v kůži kočky najdou svou zábavu.