Titanfall 2

Titanfall 2 dorazilo na PlayStation 4 na podzim roku 2016 a velmi rychle si vysloužilo pověst jedné z nejlépe navržených stříleček celé generace. Studio Respawn Entertainment k rychlé multiplayerové akci, v níž se lehcí a pohybliví piloti střetávají s obřími bojovými mechy zvanými Titáni, tentokrát přidalo plnohodnotnou single-playerovou kampaň, kterou první díl vůbec neměl. Hráč v ní vede pilota Jacka Coopera a jeho titána BT-7274 a právě vztah těchto dvou postav tvoří překvapivě citlivé a lidské jádro jinak hodně hlučné a výbušné hry.

Kampaň se dodnes cituje jako učebnice návrhu úrovní. Každá mise představí jednu novou myšlenku, dotáhne ji do důsledku a skončí dřív, než se stihne okoukat, ať už jde o práci s časem, se změnami gravitace nebo o modulární továrnu, která si skládá vlastní místnosti přímo před očima hráče. Základem zážitku je ale pohyb: běh po stěnách, skluzy a dvojité skoky se řetězí do plynulého toku, který dává soubojům nezvyklou vertikalitu. Titáni fungují jako pomalejší a těžší protipól pilotní hbitosti a nabízejí několik odlišných šasi s vlastní výzbrojí i taktikou, takže i multiplayer má dvě zřetelně oddělené roviny hraní.

Technicky patřil titul na PS4 k velmi vyladěným hrám své doby. Držel vysokou plynulost i v hustých přestřelkách, měl čistou čitelnost prostředí a mimořádně silný zvukový design, díky němuž má každý krok titána skutečnou váhu. Hra bohužel vyšla v nabité podzimní sezoně mezi několika velkými konkurenty a komerčně zdaleka nevyužila svůj potenciál, kritika ji však přijala velmi vřele. S odstupem let se z Titanfall 2 stal jeden z nejčastěji doporučovaných tipů pro majitele PlayStationu a jeho systém pohybu se otiskl do celé řady pozdějších akčních her. I dnes působí kampaň svěže, tempo drží od první do poslední minuty a délka kolem šesti hodin je spíš předností než nedostatkem.

Proč hrát: Pro hráče hledající svěží, vyladěnou kampaň, jejíž systém pohybu se otiskl do celé řady pozdějších akčních her a jejíž délka kolem šesti hodin je spíš předností než nedostatkem.