Spiritfarer

Spiritfarer dorazil na PlayStation 4 v roce 2020 a nabídl neobvyklou kombinaci managementové simulace a emočně nabitého příběhu o smrti a rozloučení. Hráč se ujímá role Stelly, nově pečené převoznice duší, která na své lodi vozí zesnulé duchy přátel a známých přes moře do posledního odpočinku. Každá postava má vlastní příběh, osobnost, potřeby a oblíbená jídla — hráč pro ně staví kajuty, pěstuje plodiny, vaří jídla a plní drobné úkoly, než nastane chvíle, kdy je třeba je pustit a rozloučit se s nimi navždy objetím u majáku na konci mola. Loď samotnou lze postupně rozšiřovat o desítky specializovaných místností, takže se z ní stává živý, stále rostoucí domov pro celou přeplněnou posádku duchů.

Hratelnostně jde o širokou směs řemesel: rybaření, těžba, zemědělství, vaření a vylepšování lodi se prolínají s plošinovkovými pasážemi při prozkoumávání ostrovů, kde hráč postupně nachází nové suroviny, recepty a společníky. Ručně kreslená grafika má teplý, pohádkový vzhled, který kontrastuje s těžkými tématy, jimiž se hra zabývá, a právě tento kontrast dává příběhu jeho sílu — smutek je zde zpracován s laskavostí a beze strachu z citů. Hudební doprovod podporuje meditativní tempo hry a dává hráči prostor procítit každý odchod postavy naplno, aniž by ho k tomu hra kdykoliv nutila spěchat, a hráč si sám volí, zda bude den trávit produktivní prací na lodi, nebo jen tichým rozhovorem s jedním z obyvatel.

Spiritfarer byl velmi dobře přijat za své citlivé zpracování tématu umírání a péče, které se v herním průmyslu objevuje jen zřídka takto přímo, a řada hráčů i novinářů ocenila, že hra dokáže být zároveň útěšná i upřímně smutná. Dlouhá herní doba, dávající prostor postupnému budování vztahu s postavami, z něj dělá zážitek, který se často doporučuje spíš jako emoční cestu než jako klasickou hru o výzvě, a i dnes zůstává jedním z nejčastěji zmiňovaných indie titulů své generace na téma ztráty a smíření.

Proč hrát: Pro hráče otevřené emoční cestě spíš než klasické výzvě - citlivé a upřímně smutné zpracování tématu umírání a péče, které dává dlouhý prostor postupnému budování vztahu s postavami.