Dishonored 2

Dishonored 2 přesouvá dění do jižního města Karnaca, kde po převratu musí hráč zvolit, jestli bude hrát za císařovnu Emily Kaldwin nebo za jejího otce Corva Attana. Každá postava má vlastní sadu nadpřirozených schopností, takže Emily může spojit nepřátele neviditelným poutem nebo se protáhnout stínem, zatímco Corvo se přenáší na krátkou vzdálenost a ovládá krysy. Hratelnost nechá hráče naprosto svobodně rozhodnout, jestli projde úrovní jako neviděný stín, nebo jako naprosto nemilosrdný vrah, a hra si tuto volbu pamatuje a promítne ji do stavu města i do závěru.

Největší silou hry je návrh úrovní. Hodinový dům s přestavitelnými stěnami, které se otočením páky doslova přesunou a otevřou úplně jiné cesty, nebo mise s cestováním mezi minulostí a současností patří k tomu nejlepšímu, co kdy stealth žánr nabídl. Na PlayStation 4 hra po vydání mírně bojovala s plynulostí ve větších scenériích, pozdější aktualizace ale situaci zlepšily. Vizuální styl mísí malířskou stylizaci s viktoriánskou technikou poháněnou velrybím tukem a hudba pracuje s neklidnými smyčci a kytarou, která dodává jižanský nádech.

Dobové přijetí bylo velmi příznivé a mnoho recenzentů označovalo úrovně za školní ukázku toho, jak se navrhuje prostor pro hráče s vlastní hlavou. Výtky směřovaly k technickému stavu při vydání a k příběhu, který zůstal spíš kulisou. Vliv na žánr je znatelný všude tam, kde se dnes mluví o takzvaných immersive sim hrách. Dnes jde o titul, který si zaslouží více průchodů, protože teprve druhý nebo třetí odhalí, kolik cest každou úrovní ve skutečnosti vede. Hra navíc nabízí i variantu bez nadpřirozených schopností, která z ní udělá čistou stealth výzvu, a k tomu samostatné rozšíření Death of the Outsider, jež příběh světa dovede k závěru.

Proč hrát: Pro immersive sim s bezpočtem cest každou úrovní, který odmění opakované hraní a nabízí čistě stealth variantu i navazující rozšíření Death of the Outsider.