King of the Monsters

Když v roce 1991 SNK vypustilo na Neo Geo King of the Monsters, splnilo tím sen každého, kdo vyrůstal na japonských filmech o gumových monstrech ničících makety měst. Místo klasické bojovky vás hra posadila do kůže obřího kaidžu ve stylu Godzilly a nechala vás rvát se s dalšími netvory přímo uprostřed miniaturních japonských měst — a ta se pod vámi doslova bortila k nadšení každého, kdo si chtěl vybít vztek na maketách mrakodrapů a elektrických vedení.

Jádrem byl wrestlingový systém: soupeře jste chytali, házeli, tiskli k zemi a pokoušeli se ho připíchnout na tři vteřiny jako v opravdovém zápase, doplněný o speciální údery a vrhy s odlišným dosahem podle zvolené postavy. Na výběr byla parta ikonických stvůr — ohnivý dinosaurus, obří chobotnice, humanoidní gigant i robot ovládaný lidskou posádkou — a každá měla vlastní chvaty a údery i typický pohyb po ploše, díky čemuž se souboje jednotlivých dvojic výrazně lišily a hráči si mohli vybrat monstrum podle vlastního herního stylu. Ničení kulis nebylo jen efektní; rozdupané budovy, mrakodrapy a stožáry elektrického vedení patřily k hlavní radosti z hraní a měnily arénu v průběhu zápasu na trosky, mezi kterými se pak oba soupeři dál rvali, dokud jedna z monster nezůstala stát.

Retro hráči na King of the Monsters oceňují hlavně bombastickou hru pro dva hráče a čistě hloupou zábavu z demolice, u které se nemusí přemýšlet, jen bušit do tlačítek a bavit se u destrukce celého okolí. Ve srovnání s pozdějšími bojovkami SNK, jako je King of Fighters, je to hrubší, jednodušší kousek bez hluboko propracovaného soubojového systému, ale právě ta syrová, komiksová energie dělá z téhle rané Neo Geo klasiky pořád vděčnou volbu na jeden divoký večer ve dvou u jednoho automatu, kde vyhrává hlavně ten, kdo se víc nasměje.

Proč hrát: Pro hloupou, bombastickou zábavu z demolice měst ve dvou, bez nutnosti učit se složitá komba – ideální rychlovka na jeden divoký večer u jednoho automatu.