Infinity Blade

Infinity Blade zredukovalo soubojovou akci na sérii doteků a tahů prstem – blokování, úhyby a útoky se ovládají gesty přímo na těle nepřítele, zatímco kamera zůstává v pevném cinematic záběru připomínajícím spíš interaktivní film než klasickou hru. Mezi souboji hráč sbírá zbraně a brnění a v cyklu porážek posiluje postavu, aby se mohl vrátit o kousek dál do prokletého hradu plného strážců.

Chair Entertainment hru vydalo v roce 2010 jako jednu z prvních ukázek, co dokáže Unreal Engine na mobilním hardwaru – detailní modely postav, dynamické osvětlení a filmové kamerové úhly byly na telefonu tehdy naprostou raritou. Hra fungovala zároveň jako technologické demo pro Epic Games a jako plnohodnotný titul s vlastním, byť jednoduchým příběhem o nekonečném cyklu smrti a znovuzrození téže postavy.

Jednoduchost ovládání – žádné virtuální páčky, jen gesta na obrazovce – dělala z Infinity Blade jednu z nejpřístupnějších akčních her na dotyku vůbec, hratelnou i bez předchozí zkušenosti se žánrem. Cyklus opakovaného umírání a silnějšího návratu do hradu, který zprvu působí jako trest, se postupně stal hlavní herní smyčkou a dal titulu nečekanou hratelnostní hloubku navzdory jednoduchým ovládacím prvkům. Hra i její pokračování byly později staženy z App Store, takže dnes už si ji noví hráči nekoupí a odkázáni jsou jen na starší zařízení, kde zůstala nainstalovaná z dřívějška.

Proč hrát: Zajímavá především pro ty, kdo mají přístup ke starému zařízení s hrou už staženou – jako ukázka, kam mohla grafika mobilních her dojít, dnes ale novým hráčům není běžně dostupná.