Zero Wing

Zero Wing vznikl v roce 1989 jako automatová hra studia Toaplan, tedy několik let před slavnou verzí pro Mega Drive. Hráč řídí malou stíhačku ZIG, která se probíjí sedmi úrovněmi plnými nepřátelských vln, překážek a bossů. Základem je klasická vodorovná střílečka: sbíráte barevné power-upy, které mění charakter střelby, a k tomu máte tažný paprsek, jímž můžete chytit nepřítele a mrštit jím zpátky proti jeho kamarádům. Právě tahle drobnost dává hře osobitost mezi desítkami podobných automatů té doby. Zero Wing přitom nepatří k nejznámějším titulům studia, a proto je dnes příjemným objevem pro ty, kdo už prošli to nejslavnější.

Arcade verze se od domácí liší tím, na co byla stavěná. Počítá s krátkým, intenzivním sezením u automatu, s vyšším tlakem na reflexy a s tím, že každá chyba stojí další kredit. Práce se zbraněmi je proto přísnější než na konzoli: špatně zvolený power-up nebo zbytečná ztráta života se v pozdějších úrovních tvrdě vymstí, a hra tak víc nutí učit se rozmístění nepřátel zpaměti. Pro dva hráče navíc nabízí souběžný režim, který se u automatu hrál úplně jinak než doma u gamepadu. Naopak chybí to, čím se Zero Wing zapsal do internetové kultury, tedy kostrbatý anglický překlad úvodní scény, který proslavila až konzolová lokalizace. Automat je vážnější, čistší a bez memů, takže na první pohled vypadá jako obyčejná střílečka konce osmdesátých let, jaká dobře ukazuje, jak Toaplan v té době pracoval s tempem a obtížností.

Proč hrát: Pokud znáte Zero Wing jen z vtipných obrázků a hlášek, zkuste si původní automat a zjistěte, jak hra vypadala, než se z ní stal meme. Hodí se fanouškům vodorovných stříleček, kteří chtějí zažít arkádové tempo a tažný paprsek v původní podobě, i sběratelům historie studia Toaplan. Zvládnete ji projít za chvíli, ale dokončit ji na jeden kredit chce trpělivost.