Disgaea

Disgaea: Hour of Darkness debutovalo v roce 2003 na PlayStation 2 od japonského studia Nippon Ichi Software a nastavilo tón celé sérii: přehnaně groteskní tahovou taktickou RPG s černým humorem, absurdními čísly a parodií na fantasy klišé. Hráč se ujímá prince podsvětí Laharla, který se po probuzení ze stoletého spánku snaží nastolit vlastní vládu, a hru provází sarkastický tón, kde postavy neustále komentují vlastní přehnanost – místo velkolepého fantasy eposu tak vzniklo sebeironické vyprávění, které si utahuje ze žánrových konvencí JRPG.

Definiční prvky série se ustálily už v prvním díle a další pokračování je jen prohlubovala: extrémně vysoký strop úrovní postav (9999), systém Item World, v němž se do každého předmětu vstupuje jako do vlastní procedurálně generované dungeonové úrovně, a výbušní tučňáci Prinny sloužící jako komická odlehčení i doslovná munice. Bitevní systém stavěl na propracovaném házení a stohování jednotek po bojišti, geo-symbolech měnících vlastnosti terénu a takřka neomezeném prostoru pro grinding, díky čemuž si série vybudovala pověst hry s jedním z nejhlubších endgame obsahů v žánru.

Sérii ale nedefinuje jen mechanika, ale i příběhy jednotlivých dílů: Disgaea 2: Cursed Memories (2006) představil syna hlavního padoucha z jedničky a přenesl děj do nového podsvětí, Disgaea 3: Absence of Justice (2008) přesunul děj na akademii pro padouchy a poprvé vyšel na PlayStation 3, Disgaea 4: A Promise Unforgotten (2011) stavěl na tématu pomsty a politiky podsvětí a Disgaea D2: A Brighter Darkness (2013) se vrátil k Laharlovi jako přímé pokračování prvního dílu. Disgaea 5: Alliance of Vengeance (2015) pak sérii přenesl na PlayStation 4, rozšířil souboje o desítky jednotek najednou a nabídl nejrozsáhlejší bojiště v sérii dosud.

Díky remasterům a portům na PS Vita a Nintendo Switch, jako je Disgaea 1 Complete nebo Disgaea 4 Complete+, zůstala série dostupná napříč generacemi a etablovala se jako jedna z nejvýraznějších tahových taktických RPG mimo hlavní proud, s věrnou základnou hráčů oceňujících kombinaci hlubokého endgame grindění a sebeironického humoru, kterým se série dodnes odlišuje od vážněji laděných konkurentů v žánru tahových taktických RPG.