Značky
Advance Wars
Advance Wars vychází z mnohem starší japonské série Famicom Wars, která na Nintendu běžela už od roku 1988, ale pro hráče mimo Japonsko se skutečná historie začíná v roce 2003, kdy do Evropy dorazil první díl pro Game Boy Advance. Hra spojuje na první pohled dětskou, komiksovou grafiku velitelů (CO) s tvrdým jádrem tahové taktiky na čtvercové mapě: pěchota, tanky, dělostřelectvo, letadla i lodě mají svá silná a slabá místa, terén ovlivňuje obranu i pohyb a každý velitel navíc přináší vlastní pasivní bonusy a jednorázovou super schopnost, která dokáže zvrátit bitvu. Ke kampani pro jednoho hráče patřil i editor map a možnost utkat se s dalším hráčem přes spojovací kabel, díky čemuž si hra rychle našla i komunitu hrající proti sobě.
Pokračování Advance Wars 2: Black Hole Rising (2003) přidalo další velitele a rozšířilo kampaň o odbojnou frakci Black Hole, zatímco Dual Strike (2005) na Nintendu DS využilo dva displeje pro souběžné velení dvěma CO najednou a zapojilo nové jednotky, jako jsou vozidla na odminovávání. Nejvýraznější odklon přinesly Days of Ruin z roku 2008 (v Evropě jako Dark Conflict) – vážnější, téměř postapokalyptický příběh po přírodní katastrofě, zcela nová sestava velitelů namísto recyklovaných tváří z předchozích dílů a syrovější vizuál rozdělily fanoušky zvyklé na odlehčený tón, ale kritika oceňovala hloubku systému a promyšlenější vyvažování jednotek.
Po tomto díle série na dlouhá léta utichla, než se v roce 2023 vrátila remasterem Advance Wars 1+2: Re-Boot Camp pro Switch, jehož vydání Nintendo kvůli citlivosti tématu o pár měsíců odsunulo. Přístupný, přehledný tahový systém série se mezitím stal referenčním bodem žánru: inspiroval nezávislé tituly, například Wargroove, a díky jednoduchým pravidlům i čitelné grafice zůstává Advance Wars často doporučovanou vstupní branou do tahových válečných strategií pro hráče, které by odradila propracovanější, ale komplikovanější simulace.
Díly série (5)
-
Advance Wars · 2001
-
-
Advance Wars: Dual Strike · 2005
-
Advance Wars: Days of Ruin · 2008
-