Kakuto Chojin: Back Alley Brutal

Kakuto Chojin: Back Alley Brutal patřilo mezi rané bojové hry pro Xbox v roce 2002 a jeho tvůrci z Dream Publishing vsadili na fotorealistickou grafiku dosaženou pomocí technologie motion capture, díky níž pohyby bojovníků působily nezvykle plynule a věrohodně na tehdejší poměry. Hra nabízela pouliční styl soubojů zasazený do temného prostředí městských uliček, klubů a opuštěných průmyslových hal, přičemž kladla důraz spíše na syrovou brutalitu než na propracovaný bojový systém typický pro konkurenční Tekken či Dead or Alive.

Souboje stavěly na krátkých, tvrdých kombech a chytech, prostředí arén se dalo využít k dorážení soupeře u zdi a celkové vyznění mělo blíž k rvačce než ke sportovnímu klání. Ještě před vydáním se ale titul dostal do centra kontroverze, když se ukázalo, že jako hudební podklad jedné z arén posloužila nahrávka recitace Koránu. Microsoft reagoval stažením zvukové stopy a přepracováním scény, aby se předešlo obvinění z urážky náboženství, hra však byla nakonec z prodeje stažena úplně a její distribuce skončila dřív, než se stačila mezi hráči rozšířit.

Samotná hra se po vydání setkala s vlažným až kritickým přijetím kvůli neohrabanému ovládání, nevyváženým postavám a chabé nabídce herních režimů, což ji odsoudilo k rychlému zapomnění na pultech obchodů. Dnes je Kakuto Chojin připomínáno především jako kuriozita rané éry Xboxu, doklad snahy zaujmout hráče technologickou parádou i za cenu slabé hratelnosti, a zároveň jako varovný příklad toho, jak snadno může nedostatečně ošetřený obsah vyvolat mezinárodní pozdvižení. Hra se tak paradoxně proslavila spíše aférou, která kolem ní vznikla, než samotnou hratelností, což je osud, jaký žádný jiný titul rané éry Xboxu nepotkal. Přes veškerou kontroverzi zůstala v paměti hráčů spíše jako kuriozita než jako skutečně vydařená bojová hra.

Proč hrát: Spíš než hra na hraní jde o kuriozitu rané éry Xboxu, proslulou aférou kolem obsahu víc než hratelností - zajímavá historická poznámka, ne doporučená zábava.