A Plague Tale: Requiem

A Plague Tale: Requiem pokracuje v pribehu sourozencu Amicie a Huga, kteri prchaji z valkou a morem zasazene Francie na jih ve snaze najit lek na chlapcovo prokleti. Zaklad hratelnosti tvori plizeni: hrac obchazi hlidky, odvádí pozornost, hasi a zapaluje ohne a s prakem misi projektily s ruznymi ucinky. Proti predchozimu dilu pribyla vetsi volnost — kuse, moznost otevreneho stretu a prostredi, ktera nabizeji vice cest. Nejsilnejsi mechanikou zustava svetlo: krysy se boji ohne, takze kazda pochoden, ohniste a jiskra jsou zaroven zbrani i kompasem, a scény, kdy se cerná záplava valí ulicemi, patri k nejnapinavejsim momentum sve generace.

Hra vysla pouze pro novou generaci konzoli a na Xbox Series X|S je to znat. Simulace davu hlodavcu bezi v meritku, ktere starsi hardware neunese, a spolu s velmi detailnimi prostredimi jizniho Francie a Stredomori z ni dela jeden z vizualne nejsilnejsich titulu sveho roku. Puvodne byla hra uzamcena na tricet snimcich za sekundu, aktualizace ale pozdeji doplnila rezim upredostnujici plynulost. Nacitani je diky SSD kratke, coz u hry s castym opakovanim usekù prispiva k plynulosti zazitku. Orchestralni hudba se opira o smycce a zensky vokal a vede naladu od klidnych chvil na plazi az po tragicke vyvrcholeni.

Kritika prijala hru velmi dobre, zejmena za vypraveni a vztah obou sourozencu, ktery se v prubehu hry postupne meni. Vytky smerovaly k lineárnosti a k tomu, ze plizeni obcas trestá experimentovani. Vliv titulu spociva hlavne v tom, ze ukazal prostor pro stredne velke evropske produkce, ktere nesouperi rozsahem, ale rezii a atmosferou. Dnes pusobi Requiem jako sevreny, emocne narocny zazitek: neni dlouhy do stovek hodin, ale jeho zaver si hraci pamatuji jeste dlouho po dohrani. Je to zaroven jedna z mala her, ktere se nebojí vest hrace k nepohodlnym zaverum a nenabidnout mu snadne rozhresení.

Proč hrát: Pro hráče hledající sevřený, emočně náročný zážitek o vztahu sourozenců, jehož nepohodlný závěr si budou pamatovat ještě dlouho po dohrání.