Rez HD

Rez HD přivedl na Xbox Live Arcade jednu z nejpodivnějších a zároveň nejkrásnějších her přelomu tisíciletí, původně vydanou na Dreamcastu a PlayStation 2. Základ je jednoduchý až asketický: hráč se coby drátěná postava řítí po předem dané dráze abstraktním kyberprostorem, zaměřuje nepřátele tažením kurzoru a jedním uvolněním tlačítka na ně vyšle salvu až osmi naváděných střel. Kouzlo je v tom, že každý zásah není jen zvukovým efektem, ale úderem do rytmu. Skladba se s postupem levelem vrství, přidává perkuse a melodie, a hráč se stává spolutvůrcem hudby, kterou právě poslouchá.

Hra je rozdělená do několika oblastí představujících jakési vrstvy digitální sítě, které vrcholí soubojem s obřím bossem. Postava se vyvíjí a devolvuje podle toho, kolik zásahů utrpí, což nahrazuje klasický ukazatel života. Kromě hlavní kampaně nabízí Rez ještě odemykatelné režimy pro trénink a takzvanou pátou oblast, jež je spíš meditativní jízdou než hrou. Celé to trvá krátce, ale patří to k titulům, ke kterým se hráči vracejí opakovaně, protože jde o zážitek nálady, ne o obsah.

Verze pro Xbox 360 povýšila rozlišení na vysoké, vyhladila drátěné modely, zvýšila snímkovou frekvenci a přidala prostorový zvuk, což u hry postavené na synestezii znamená obrovský rozdíl. Vizuál je čistě vektorový a geometrický, takže stárne mimořádně dobře; dnes vypadá stejně stylově jako v době vydání. Autorem původního konceptu je Tetsuya Mizuguchi a jeho posedlost propojením hudby, obrazu a vibrací se tu projevuje v každé sekundě. Kritika vydání na XBLA přijala nadšeně a označila ho za jeden z důkazů, že digitální distribuce může zachraňovat opomíjené klenoty. Vliv Rezu je patrný v celé generaci hudebně-akčních her, které přišly po něm. Dnes působí jako krátká, ale mimořádně soustředěná zkušenost, kterou stojí za to projet vcelku v jednom potemnělém večeru se sluchátky na uších.

Proč hrát: Pro milovníky synestetických zážitků nabízí vektorový vizuál, prostorový zvuk a hudebně-akční jádro, které i po letech působí stejně stylově jako při vydání.