Nintendo Land

Nintendo Land vyšlo v roce 2012 jako startovní vizitka Wii U a mělo jediný hlavní úkol: srozumitelně ukázat, k čemu je vlastně dobrý ovladač s vlastní obrazovkou. Hra má podobu virtuálního zábavního parku, jímž provází upovídaná létající robotka Monita a v němž se skrývá dvanáct atrakcí inspirovaných klasickými nintendovskými sériemi — od The Legend of Zelda přes Metroid a Donkey Kong až po Animal Crossing či F-Zero. Každá atrakce je samostatná minihra s vlastními pravidly, vlastní vizuální stylizací a překvapivě odlišným pocitem z hraní; některé jsou stavěné pro jednoho hráče, jiné pro celou pohovku plnou lidí.

Nejsilnější část tvoří asymetrické týmové atrakce, kde hráč s GamePadem vidí něco úplně jiného než ostatní u televize. V Mario Chase prchá před čtveřicí pronásledovatelů a jen on má na displeji přehlednou mapu, v Luigi's Ghost Mansion naopak ovládá neviditelného ducha, kterého ostatní musí odhalit kužely baterek a společně přeprat. Tahle informační nerovnováha vytváří přesně ten typ křiku, smíchu a obviňování, na kterém stojí dobrý party večer. Sólové atrakce sázejí spíš na pohybové ovládání a dotykový displej — luk a šíp, střílení do plechovek, sekání mečem — a slouží jako miniaturní katalog všeho, co konzole umí.

Technicky jde o čistou, barevnou a plynulou hru, jejíž hravý plastový vzhled parku dodnes působí mile a nadčasově; hudba recykluje známé motivy z Nintendo klasik v odlehčených aranžích. Dobové přijetí bylo vesměs příznivé, kritika oceňovala nápaditost asymetrických režimů, zároveň ale zaznívalo, že jde o titul, který vedle sebe potřebuje partu lidí — a právě tu Wii U často nemělo. Dnes se Nintendo Land čte jako nejpoctivější důkaz o tom, že koncept druhé obrazovky měl skutečný herní potenciál, jen mu chyběla podpora. Pro sběratele i pro víkendovou návštěvu zůstává jednou z nejzábavnějších her, které na konzoli vyšly.

Proč hrát: Pro sběratele i pro víkendovou návštěvu s partou lidí je to jedna z nejzábavnějších her na Wii U a nejpoctivější důkaz smysluplnosti druhé obrazovky.