Cosmic Chasm

Cosmic Chasm má v historii her zvláštní místo: patří k několika málo titulům, které se nejdřív objevily na domácí konzoli a teprve potom se dočkaly automatové verze do heren, tedy přesně naopak, než bylo tehdy zvykem. Námět je efektně katastrofický. Hráč sestupuje do obrovské pukliny v planetě, která hrozí rozpadem, a musí se propracovat systémem propojených komor až k jádru, jež je třeba zničit. Cesta není lineární – mezi místnostmi se prochází tunely a hráč si vybírá směr, takže každý sestup vypadá trochu jinak a nedá se naučit jako pevná sekvence.

Hraní střídá dvě roviny. V komorách jde o rychlý souboj: hráč se pohybuje, otáčí a střílí do světelných stvoření, která se rychle množí a snaží se ho obklíčit. Mezi komorami se hra přepíná do průletu chodbou, kde jde především o preciznost a rychlé reakce. Čím hlouběji hráč sestoupí, tím je prostředí agresivnější a tím méně času zbývá na rozmýšlení. Vektorová grafika tu funguje výborně, protože stěny komor jsou nakreslené jako zářící obrysy a nepřátelé se v černé prázdnotě objevují jako ostré světelné tvary bez jakéhokoli vizuálního balastu.

Zvuk podtrhuje pocit sestupu do hlubin: nízké dunění, ostré pípání při střelbě a výrazná odezva při přechodu mezi úrovněmi. Dobově byla hra přijímána jako jedna z technicky nejambicióznějších věcí, které na Vectrexu vyšly, právě kvůli proměnlivému tempu a struktuře propojených místností. Dnes stojí za vyzkoušení nejen kvůli hratelnosti, ale i jako kuriozita: hra, která si prošla cestu z obýváku do herny a která dodnes ukazuje, že vektorový displej uměl navodit atmosféru, na kterou rastrové systémy té doby zkrátka neměly. Hraje se rychle a tvrdě, jednotlivé pokusy trvají pár minut a chuť zkusit sestup znovu a dostat se o patro hlouběji přichází skoro automaticky. Kdo hledá na Vectrexu titul s pořádným tempem a se strukturou, která nabízí víc než opakování jedné obrazovky, měl by začít právě tady.

Proč hrát: Kdo hledá na Vectrexu titul s hutnou atmosférou, ocení rychlé a tvrdé sestupy do hlubin, kde vektorový displej dodnes navozuje pocit, na jaký rastrové systémy té doby zkrátka neměly.