Shadow Squadron

Shadow Squadron, v Evropě vydaný pod názvem Stellar Assault, je vesmírná akce z pohledu kokpitu, která se snaží 32X využít k tomu, k čemu byl hardware nejlépe stavěný — k plynulému pohybu polygonových objektů v prostoru. Hráč pilotuje stíhací loď a plní misi za misí: likviduje eskorty, ničí konkrétní součásti obřích lodí, brání spojenecká plavidla a nakonec útočí na těžce opevněné cíle. Na výběr jsou dva typy strojů s odlišnou výdrží a palebnou silou, takže volba stroje mění taktiku podstatně víc, než je u téhle třídy her obvyklé. Mise mají jasně dané cíle a časový tlak, takže bloudění vesmírem nehrozí — pořád víte, co se má stát a proč se to nedaří.

Ovládání je plně volné ve třech osách, což z hraní dělá spíš prostorový souboj než sled reflexivních výstřelů. Rozhodující je práce s rychlostí a natočením: nabíhat na křižník ze správného úhlu, mířit na jeho generátory a včas se odpoutat dřív, než vás obranné věže rozstřílejí. Obraz běží bez textur, jen v barevných plochách, ale za to plynule a s velkými objekty, které kolem vás skutečně mají hmotu. Zvuková stránka je střídmá a vážná, hudba drží napjatou vojenskou náladu a ticho vesmíru přerušují hlavně hlášení a exploze. Právě z toho vzniká atmosféra osamělého boje daleko od domova.

Dobově byla hra vnímána jako jeden z mála titulů, které byly pro 32X navrženy od základu, a ne převedeny odjinud, což jí u recenzentů pomáhalo — výtky mířily hlavně na délku a na to, jak strohá je vizuální stránka. Žánrově patří do rodiny vesmírných simulátorů zjednodušených pro konzole a dnes je zajímavá právě tím, jak čistě je udělaná. Kdo má rád vesmírné souboje bez zbytečné omáčky, najde tu jednu z lepších her platformy. Pomáhá i to, že se hra dá zvládnout na několik sezení, takže nezestárla v tom, čím dnes trpí většina dobových simulátorů — zbytečnou zdlouhavostí.

Proč hrát: Kdo má rád vesmírné souboje bez zbytečné omáčky a ocení, že se hra dá zvládnout na pár sezení, najde v ní jednu z lépe udělaných her platformy.