Kolibri

Kolibri je nezvyklá střílečka, ve které místo kosmické lodi řídíte kolibříka. Zlá temná síla v podobě krystalu otravuje přírodu a drobný pták vyzbrojený magickými schopnostmi se ji vydává zastavit napříč loukami, jeskyněmi, úly i podivnými organickými útrobami. Hra si zachovává kostru žánru — proudy nepřátel, sbírání vylepšených střel, souboje s bossy — ale místo neustálého scrollování dopředu vás často nechá volně poletovat po úrovni, hledat cestu a zkoumat prostředí. Ovládání je citlivé a setrvačné, takže kolibřík opravdu působí jako drobný tvor bojující se vzduchem, ne jako kurzor. Střely se navíc dají posilovat a měnit sbíráním schopností, takže postup není jen o přežití, ale i o tom, s jakou výbavou do další části vletíte.

Grafika je hlavní důvod, proč si hru pamatovat. Prostředí je kresleno do měkkých organických tvarů a nasvíceno tak, že vypadá spíš jako ilustrace v přírodopisné knize než jako kulisa akční hry, a nástavba tu dostává příležitost předvést barevnou paletu, kterou by samotné Mega Drive nezvládlo. K tomu se pojí atmosférický, náladový hudební doprovod, který střílečce dodává až meditativní tón. Výsledkem je zvláštní kombinace: hra, která se hraje svižně, ale působí klidně a snově, a která se nebojí hráče na chvíli nechat jen tak plout.

Dobově se ke Kolibri kvůli krátkému životu 32X dostal jen zlomek hráčů, ovšem ti, kdo ji našli, ji zpravidla považovali za jednu z nejpůvabnějších věcí na platformě. Vliv na žánr proto nese spíš jako inspirace pro pozdější „artové" střílečky než jako komerční fenomén. Dnes jde o jeden z hlavních důvodů, proč se ke 32X vůbec vracet — je to titul, který nevypadá ani nehraje se jako cokoli jiného z poloviny devadesátých let. Kdo má rád hry, které si vybírají vlastní tempo a nebojí se být křehké, měl by jí dát přednost před hlučnějšími tituly platformy.

Proč hrát: Kdo má rád hry s vlastním klidným tempem a nebojí se křehkosti, měl by jí dát přednost před hlučnějšími tituly 32X — je to jeden z hlavních důvodů, proč se k platformě vracet.