Ori and the Blind Forest: Definitive Edition

Ori and the Blind Forest: Definitive Edition přinesla na PlayStation 4 v roce 2019 jeden z nejkrásnějších 2D vyprávěcích zážitků své generace. Příběh sirotka Ori, který se snaží zachránit umírající les Nibel, je vyprávěn skoro bez dialogů — pouze pohybem, hudbou a ručně malovaným pozadím, které působí jako ožívající ilustrace z pohádkové knihy. Hratelnostně jde o metroidvanii postavenou na přesném plošinkovení: hráč postupně získává nové schopnosti (dvojitý skok, dash, klouzání), které odemykají dříve nepřístupné části mapy, a hra tak elegantně propojuje objevování světa s narůstající obratností hráče. Nepřátelé i prostředí jsou často smrtící na dotek, takže hra funguje zároveň jako klidná procházka krajinou i jako nekompromisní test reflexů v útěkových sekvencích.

Definitive Edition přidala oproti původnímu vydání nové oblasti, těžší bossovské souboje, doplňkovou mapu a rychlejší cestování mezi klíčovými body, čímž vyladila tempo celé hry a odstranila zbytečné zdržování z prvního vydání. Na PS4 titul běžel plynule a hudební doprovod od Garethe Coker patřil k tomu nejvíce chválenému na celé konzoli — orchestrální skladby dokáží během pár sekund přepnout z klidné melancholie do napětí životu nebezpečných útěků před přírodními katastrofami, kdy jediný špatný skok znamená smrt. Ručně malovaná pozadí s vrstvenou paralaxou dodnes patří mezi vizuálně nejbohatší, co žánr 2D plošinovek nabídl.

Ori and the Blind Forest je dnes považováno za jeden z definičních titulů žánru metroidvania spolu s Hollow Knight a je často dáváno za příklad toho, jak citelné může být vyprávění bez jediného napsaného slova. Navzdory pohádkové estetice jde o hru, která dokáže být nemilosrdně náročná, a právě kombinace krásy a frustrující přesnosti z ní dělala a stále dělá zážitek, který si hráči pamatují dlouho po dohrání. Úspěch Definitive Edition navíc otevřel cestu pokračování Ori and the Will of the Wisps.

Proč hrát: Pro fanoušky metroidvanií vedle Hollow Knight, kteří ocení vyprávění bez jediného napsaného slova - pohádková estetika skrývá nemilosrdně náročnou hru, jejíž kombinace krásy a přesnosti se pamatuje dlouho po dohrání.