Terminator

Terminator přenesl na konzole a handheldy devadesátých let jeden z nejikoničtějších sci-fi konceptů kina - nezastavitelného kyborga z budoucnosti - a proměnil ho v sérii akčních her, které se lišily platformu od platformy podle toho, co si daná licence a hardware žádaly. Hned v roce 1991 vyšla na Mega Drive hra The Terminator jako postranně scrollovaná akce plná střílení a soubojů zblízka s postupem několika stupni obtížnosti, verze pro SNES a hra podle Terminator 2: Judgment Day stavěly na podobném principu upraveném pro danou konzoli, a tituly pro Game Boy vsázely na jednodušší, přímočařejší mechaniku odpovídající omezením přenosné konzole a jejího malého displeje.

Hry se držely především atmosféry a ikonografie prvních dvou filmů - opuštěné industriální scenérie plné strojů, robotická těla pod spálenou kůží po zásahu, honičky s neúprosným pronásledovatelem a hudba evokující napětí filmové předlohy - bez ambice vyprávět vlastní rozvětvený příběh nebo hlouběji rozvíjet mytologii časových skoků. Série tak zůstala spíš řadou nezávislých licenčních titulů vázaných na aktuální filmové vydání než jednotnou hernní ságou s vlastní kontinuitou, což potvrdila i mobilní java hra vydaná v roce 2003 k filmu Terminator 3: Vzpoura strojů.

S příchodem nových generací konzolí a postupným útlumem klasických licenčních plošinovek a akcí se od Terminatora coby herní značky na čas odmlčelo, a hry z devadesátých let dnes zůstávají hlavně vzpomínkou na éru, kdy filmová licence sama o sobě stačila k tomu, aby si hra našla své publikum na několika platformách najednou.