Ninja Gaiden

Jméno Ninja Gaiden se poprvé objevilo v roce 1988 na automatech jako mlátička, ale skutečnou legendu z něj udělala verze pro NES, která vyšla prakticky současně a byla to úplně jiná hra — rychlá boční akční plošinovka od Tecma, kde se hráč šplhal po stěnách, sekal katanou a mezi úrovněmi sledoval filmové mezisekvence, jaké tehdy na osmibitové konzoli nikdo nečekal. Právě tohle spojení příběhového patosu a nemilosrdné obtížnosti definovalo značku na desetiletí dopředu: Ninja Gaiden byl vždycky hra, která trestá nepozornost, ale nikdy hráče neošidí. Pokračování Ninja Gaiden II: The Dark Sword of Chaos a Ninja Gaiden III: The Ancient Ship of Doom recept dotáhla, verze pro Master System a Game Gear ho přenesly i mimo hardware Nintenda.

Druhý život přišel v roce 2004, kdy Team Ninja postavil sérii znovu na nohy jako trojrozměrnou akci pro Xbox. Ryu Hayabusa se v ní pohyboval jinak než hrdinové soudobých akčních her — soubojový systém stál na blokování, úhybech a čtení nepřítele, ne na dlouhých efektních kombech. Přepracovaná verze Ninja Gaiden Black bývá označována za vrchol série a v podobě Ninja Gaiden Sigma se dostala i na PlayStation 3; Ninja Gaiden II pro Xbox 360 přitvrdilo tempo i množství krve. Třetí díl z roku 2012 přijali hráči podstatně vlažněji. Sérii ale zůstala pověst měřítka, podle kterého se poctivá obtížnost v akčních hrách dodnes poměřuje.