Bust-A-Move

Taito v roce 1994 vypustilo do arkádových hal Bust-A-Move, v Japonsku a části Evropy vydávané pod názvem Puzzle Bobble. Hra staví na dvojici Bub a Bob, kteří se ve hře Bubble Bobble léta prokousávali věží plnou draků, a přesouvá je do zdánlivě jednoduchého, ale mimořádně návykového principu: hráč otáčí dělem ve spodní části obrazovky a vystřeluje barevné bubliny nahoru, kde je snaží seskupit po třech a více kusech stejné barvy, aby zmizely a strhly s sebou i bubliny, které nad nimi ztratily oporu. Cílem je vyprázdnit hrací pole dřív, než se strop bublin sesune až na dno a hra skončí - pokud hráč váhá příliš dlouho, strop se sám přiblíží o řádek níž a čas na rozmyšlenou se zkracuje. Kouzlo hry spočívalo v kombinaci tikajících hodin, přesného odhadu úhlu odrazu od bočních stěn a plynule rostoucí obtížnosti, díky čemuž se Bust-A-Move stal jedním z nejhranějších puzzle titulů devadesátých let a vedle japonské konkurence typu Puyo Puyo pomohl definovat celý žánr takzvaných "bubble shooterů".

Popularita arkádové verze rychle vedla k portům na domácí konzole i handheldy - Neo Geo, PlayStation, Game Boy Color a později Game Boy Advance -, kde přibyly příběhové režimy s galerií rozmanitých soupeřů, editory vlastních úrovní a hlavně oblíbený souboj dvou hráčů na rozdělené obrazovce, v němž rychlejší hráč posílá tomu pomalejšímu navíc bubliny a ztěžuje mu tak situaci na jeho polovině obrazovky. Jednotlivé díly se od sebe lišily hlavně počtem úrovní, grafickým zpracováním, výběrem hratelných postaviček z okolí Bubble Bobble a bonusovými herními módy, jádro hratelnosti se ale za celou dobu prakticky neměnilo. Právě tahle věrnost původnímu nápadu, spolu s tím, že se hra dala hrát v krátkých dávkách i na cestách díky přenosným konzolím, pomohla sérii udržet si věrné publikum napříč několika generacemi handheldů, aniž by musela zásadně měnit svou tvář nebo přidávat zbytečnou složitost.