Wii Party

Wii Party je pozdní titul konzole, který vědomě staví na tom, co Wii umělo nejlépe: dostat čtyři lidi před jednu televizi a nechat je soupeřit v úlohách, jejichž pravidla se vejdou do jedné věty. Hra používá postavičky Mii uložené v konzoli, takže na obrazovce závodí přímo tváře přítomných hostů, a je rozdělena do několika velkých bloků. Deskové režimy připomínají klasickou společenskou hru s políčky a bonusy, soupeřivé režimy tlačí na přímý střet dvou stran a takzvané hry v domácnosti přenášejí dění do skutečného pokoje.

Právě poslední skupina je nejzajímavější. Ovladač se v ní používá jako fyzická rekvizita: schovává se po místnosti a ostatní ho hledají podle zvuku, pokládá se na stůl a hráči hádají, kdo ho držel, nebo se v tichosti předává dokola. Hra tím vystupuje z obrazovky a stává se společenskou zábavou, ve které je konzole jen rozhodčím. Klasické minihry pak pokrývají obvyklou škálu od míření a balancování po reakční souboje a jsou navrženy tak, aby v nich náhoda držela vyrovnané šance i mezi hráči s velmi různou zkušeností. K dispozici je i režim pro dva, který funguje jako rychlá odveta na deset minut.

Vizuál je záměrně střízlivý a čistý, aby postavičky Mii vynikly, a technicky jde o nenáročnou hru, která nikdy neztrácí plynulost. Hudba je lehká, svižná a nevtíravá, přesně v duchu domácí zábavy. Dobově byla hra přijata jako solidní, i když už ne překvapivá nabídka; recenzenti oceňovali nápady s ovladačem mimo obrazovku a vytýkali, že část disciplín je viděna už poněkolikáté. Dnes je Wii Party jednou z nejjistějších voleb, když se sejde společnost, která videohry běžně nehraje a chce se prostě zasmát. Zároveň je to hezký doklad toho, jak daleko Nintendo dotáhlo myšlenku, že konzole nemusí být jen zdrojem obrazu, ale i pomůckou pro hru odehrávající se kolem stolu.

Proč hrát: Pro společnost, která videohry běžně nehraje a chce se hlavně zasmát, je Wii Party jednou z nejjistějších voleb, i když recenzenti nabídce vytýkali menší nápaditost.