Axelay

Vesmírná loď Axelay se řítí střídavě nad povrchem planety a kolmo do hlubin temného kosmu. A právě tahle hra zvládla na šestnáctibitové konzoli něco, co dlouho vypadalo jako sci-fi: planoucí povrchy planet, které se vlní pod vámi jako gigantická koule, a vzápětí klasický boční scrolling proti hejnům nepřátel. Axelay je technologická chlouba Konami a jeden z nejvizuálnějších argumentů, proč Super Nintendo bralo grafiku vážně.

Konami vydalo Axelay v roce 1992 a střídání dvou perspektiv z něj udělalo nezaměnitelný titul. Horizontální úrovně využívaly takzvaný Mode 7, takže se země pod lodí ohýbala do kulata a vytvářela iluzi obří planety pod nohama. Vertikální mise se naopak vracely k tradičnímu vertikálnímu shmupu, ale s parádně rozpohybovanými parallaxními vrstvami a obřími bossy, kteří zaplnili půlku obrazovky.

Mechanicky je Axelay přístupnější, než bývají japonské bullet-hell pekla. Místo jedné instantní smrti dostáváte zbraňový arzenál, který si volíte před každou misí, a zásah znamená ztrátu aktuální zbraně, ne okamžitý konec. To dává prostor pro učení a comeback i méně otrlým hráčům. Zvuk Taro Kudoa dotvořil atmosféru zlověstného strojového nepřítele jménem Armada.

Kulturně Axelay zapadá do éry, kdy Konami patřilo mezi nejtechničtější studia na trhu a chrlilo jeden vizuální zázrak za druhým. Hra se sice nikdy nestala takovým fenoménem jako Gradius nebo Contra, ale mezi znalci si vydobyla pověst skrytého klenotu, který dokázal, co všechno SNES hardware umí, když se ho chopí ti správní lidé.

Dodnes je Axelay oblíbeným titulem mezi sběrateli i emulátorovými nadšenci a často se objevuje v žebříčcích nejlepších stříleček své generace. Jeho přechody mezi 2D a pseudo-3D perspektivou zůstávají efektní i po více než třiceti letech.

Proč hrát: Pokud chcete vidět, jak SNES ohýbalo planety pod nohama, Axelay je technicky oslnivá střílečka, která se stále hraje plynule a vypadá skvěle.