Saturn Bomberman

Představte si obývák, ve kterém deset lidí naráz křičí, smeje se a navzájem se obviňuje ze zrady. Přesně takovou atmosféru uměl vyvolat Saturn Bomberman — vrchol celé bombermanovské linie, co se týče party řežby pro víc hráčů. Hudson tady dotáhl jednoduchou myšlenku z osmibitové éry do absurdního maxima: rozmístit bomby, uvěznit soupeře v ohnivém kříži a přežít poslední na bojišti.

Unikátem byla podpora až deseti hráčů najednou — stačily dva multitapy zapojené do Saturnu a měli jste partu, která se sotva vešla k jedné televizi. Pravidla přitom zůstala krásně čistá: pokládáte bomby, sbíráte vylepšení dosahu a rychlosti, kopete do nastražených náloží a snažíte se neuvařit sami sebe ve vlastní explozi. Ten okamžik, kdy se aréna postupně rozpadá, prostor se zužuje a každý krok může být poslední, patří k nejnapínavějším v žánru.

Hra ale nebyla jen arénovým mlýnkem. Nabídla i překvapivě bohatou kampaň pro jednoho hráče i kooperaci, kde vám pomáhali roztomilí dinosauří parťáci s vlastními schopnostmi — každý měnil způsob, jak procházet úrovněmi a likvidovat nepřátele. Tahle vrstva dávala Saturn Bombermanu hloubku, kterou čistě multiplayerové tituly postrádaly, a prodlužovala životnost daleko za jeden bujarý večer.

V kontextu Saturnu jde o jednu z nejlepších společenských her na konzoli. SEGA Saturn měl pověst stroje pro hardcore hráče a japonské speciality, ale právě tady ukázal, že umí být i ohniskem hlučné domácí zábavy. Hudson, studio s bombermanovskou tradicí sahající hluboko do osmibitových časů, věděl přesně, na čem stojí kouzlo série — na okamžité srozumitelnosti a nekonečné znovuhratelnosti.

Dnes je Saturn Bomberman pro sběratele a fanoušky retra malým grálem. Připomíná dobu, kdy se multiplayer odehrával na jednom gauči, bez online lobby a hlasových chatů, jen s ovladači, smíchem a chvilkovým nepřátelstvím, které vždycky skončilo dalším kolem.

Proč hrát: Pokud chcete zažít absolutní vrchol gaučového multiplayeru osmdesátkové klasiky, deset hráčů u jedné televize nepřekoná skoro nic.