The Order: 1886

The Order: 1886 zavádí hráče do alternativního viktoriánského Londýna, kde starobylý rytířský řád už stovky let bojuje proti polozvířatům a současně čelí vzpouře ve vlastních ulicích. Rytíři díky záhadné látce přežívají nezvykle dlouho a k ruce mají vynálezy výrazně předbíhající dobu, což hře dodává výrazný steampunkový nádech. Hratelnost stojí na přestřelkách z krytu doplněných o efektní zbraně, mezi nimiž vyniká termitová puška rozprašující hořlavý prach a následně ho zapalující. Mezi boji se hodně chodí, poslouchají dialogy a řeší drobné interakce, takže hra má blíže k interaktivnímu filmu než ke klasické střílečce.

Technicky šlo o jeden z nejpůsobivějších titulů rané generace PlayStation 4. Obraz je trvale ořezaný do širokoúhlého pásu, běží ve výrazně filmovém stylu a bez viditelných přechodů mezi hrou a animacemi. Materiály látek, mosaz, kůže a mokrá dlažba plynovými lampami nasvícených ulic vypadají výborně dodnes. Hudba je orchestrální, zdrženlivá a podporuje pochmurnou atmosféru města, kde je nákaza i chudoba stejně nebezpečná jako netvoři.

Dobové přijetí bylo značně rozporuplné. Kritika chválila vizuál a atmosféru, ostře ale nesla krátkou herní dobu, častou linearitu a pasáže, kde hráč jen sleduje dění nebo stiská zobrazené tlačítko. Diskuse o poměru ceny a délky hry, kterou titul rozpoutal, ovlivnila způsob, jakým se o hrách tehdy psalo. Vliv na žánr je tak spíš polemický než přímý. Dnes se The Order: 1886 hraje překvapivě dobře právě proto, že je krátký a sevřený, a jeho svět zůstává jedním z nejzajímavějších, který žádné pokračování nedostal. Nápad spojit artušovskou legendu s průmyslovou revolucí, vzducholoděmi a bezdrátovou komunikací by unesl celou sérii, jenže studio se k němu už nikdy nevrátilo. Zůstává tak spíš krásně vypravená ukázka toho, co mohlo být.

Proč hrát: Díky krátké, sevřené délce a nápadu spojit artušovskou legendu s průmyslovou revolucí je The Order: 1886 zajímavý pro hráče hledající atmosférický, byť lineární zážitek bez pokračování.