Super Ghouls 'n Ghosts

Super Ghouls 'n Ghosts patří k nejtěžším a nejlépe vypadajícím plošinovkám éry 16 bitů. Rytíř Arthur putuje přes hřbitovy, hořící vesnice a ledové hory za záchranou princezny a každý zásah mu strhne brnění. Původní SNES verze z roku 1991 byla vyladěná pro televizi a pro velký ovladač se šesti tlačítky, který celou hru držel pohromadě.

Verze pro Game Boy Advance z roku 2002 je převodem téže hry na kapesní konzoli a právě proto se hraje jinak. Displej GBA má rozlišení 240 × 160 bodů, zatímco SNES vykresluje 256 × 224, takže se z obrazu musí ztratit část šířky i výšky. U hry, která stojí na přesném odhadu skoků a na vyhýbání se střelám, létajícím příšerám a padajícím předmětům, to znamená, že vidíte méně prostoru kolem sebe. Hráč si na to musí zvyknout a hrozbu si občas uvědomí o chvilku později než na velké obrazovce. Hra přitom zůstává stejně nemilosrdná, takže menší výhled se přímo promítá do počtu ztracených pokusů.

Druhý rozdíl je ovládání. Ovladač GBA má jen dvě akční tlačítka a dvě ramenní, kdežto pad pro SNES nabízel čtyři akční tlačítka. Hra tím nepřestává být hratelná, ale kapesní podoba je hmatově odlišná a neodpouští chyby, které na stolním padu zvládnete rychlou reakcí. Naopak ji zahrajete tam, kde SNES nemáte po ruce, třeba v tramvaji, na lavičce nebo na cestách, v krátkých dávkách, které k tak vysoké obtížnosti sedí. Na konzoli vyšla v době, kdy GBA žila převážně z převodů klasik z 16bitové éry, takže ji lze číst jako součást té vlny, kdy se velké hry z televize stěhovaly do kapsy.

Proč hrát: Hrajte ji, pokud chcete mít slavnou ghoulskou výzvu v kapse a nevadí vám o něco menší výhled na hřiště. Kdo chce původní zážitek na velké obrazovce, sáhne raději po SNES, ale GBA je pohodlná cesta, jak si klasiku vyzkoušet kdekoli a postupně se propracovat Arthurovým dobrodružstvím bez nutnosti sedět u televize.